Cestování > Aljaška > Copper River Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Copper River

22.7.2013
neděle 22.7.2012
Robertovi se podařilo vrátit stopem ještě v noci. Možná mu k tomu pomohlo i to, že stopoval s pádlem, jak mu poradil Bohouš. Takže po snídani nafukujeme oba rafty, balíme a dělíme se na dvě posádky. Vyrážíme ve dvě hodiny. Počasí se nám bohužel pokazilo a nejen že prší,ale nad řekou se drží mlha, takže není moc vidět co je před námi. Nejprve se plavíme po Nizina River, která po chvíli vtéká do Chitina River. Jedeme jen do pěti, pak hledáme tábořiště a našli jsme ho na plácku asi 5m nad řekou.

pondělí 23.7.2012
Na snídani jsme snědli sladkou rýži a podařilo se nám zabalit a vyrazit za sucha, ale při nasedání v jedenáct už začínalo zase pršet. Déšť nás trápil s přestávkama celý den, až jsem si říkal,  co to je za dovolenou ;) Při přistávání na naplaveném ostrůvku na svačinu se Tomovi podařilo  do půl pasu se namočit, takže si to užíval pak o to víc. Změnili jsme kormidelníka Mirka za zkušeného Roberta, protože se zdálo,  že náš raft je hůře ovladatelný než jejich. Končíme o čtvrt na pět na pláži u potoka, kde nás ihned přivítaly stopy medvěda a losů. Je tu spousta naplaveného dřeva. Stavíme přístřešek z raftu a plachty, kde se schováváme před  deštěm, děláme si polévku a bramborovou kaši s párky a pozorujeme bobra,  který jezdí sem a tam.

úterý 24.7.2012
Další den v dešti. Tentokrát jsem ale už oblečení vyladil tak, že mi není zima. Trochu se konečně kochám i okolní krajinou. Jsou tu smrkové lesy - nebo spíše pralesy. Stromy mají typické krátké větve,  jak to na severu bývá a břehy jsou sypké, takže je často  vidět,  jak je strom nakloněn a za nějakou dobu spadne. Hodně stromů je suchých. Večer po přístání se jdu do toho pralesa projít a není to úplně snadné. Vše porostlé mechem, popadané stromy, nerovný terén , ale dá se takto vyléz na skály nad řekou.

středa 25.7.2012
Ráno, když jsem šel na záchod,  svítilo sluníčko a nádherně nasvítilo krajinu, takže jsem se rychle vracel pro foťák. Bohužel když jsme vstali, tak se zase už zatahovalo. Mirek se rozhlédl po obloze a s nadějí se obrátil na Bohouše s otázkou jestli si myslí, že bude dnes  pršet. Bohouš se lišácky usmál a odpověděl: "No a proč by nemělo?". Nakonec je ale celý den krásně a horko, takže jedu jen v moiře a vestě. Přijížíme do místa, kde se u města Chitina vlévá Chitina River do Copper River. Chitina je v překladu měď, takže jedeme vlastně z měděné řeky do měděné řeky. Kousek dál začíná kaňon. Před ním máme pauzu a jde se chytat losos. Rybářský lístek má ale jen Bohouš a Robert. Bohouš jako místní může chytat do podběráku, zatímco Robert jen na udici,  což je těžké. Vybrali jsme jeden vracák, ponořili tam podběrák a čekáme. Lososi těchto proudů rádi využívají a v kalné siltové vodě nic moc nevidí, takže během půlhodiny se tam jeden zatřepal. Další zkoušíme chytat na konci kaňonu a moc se nedaří, ale nakonec máme i druhého. Kaňon je tu jediné místo,  kde je povoleno lososy chytat, je to vyznačeno značkami a rybářů je tu plno. Na rybářský lístek je limit 30 lososů za sezónu. Kempujeme o kousek níže na pláži, kousek dál přitéká ledovcový potok a dohadujeme se, jak si toho lososa,  na kterého si všichni těšíme, uděláme. Nakonec se rozhodujeme pro podkovy na grilu, ale před tím ještě děláme popcorn, kapustovou polévku  a k lososu máme tortily a zeleninový salát,  aby toho bylo dost. Nakonec se ukázalo, že je toho až příliš, někteří snědli jen dvě podkovy a pár nás statečných se přemlouvá,  kdo sní šestou, sedmou podkovu, medvědovi to nechat nemůžeme... Zpíváme s kytarou u ohně a máme fajn večer. Na procházky se tu ale bohužel moc nikam nedá chodit a někteří se cítíme málo unavení, jeli bychom klidně více kilometrů po řece, plán se ale moc měnit nedá.

čtvrtek 26.7.2012
Ráno je nad řekou mlha, ale ta se rozplynula. Jedeme kolem základny Fish & Game a v polední pauze zase lovíme lososy. Robertovi se to podařilo téměř okamžitě, Mirek to zkouší na udici a jeden se mu tam zaseknul za ploutev, ale podařilo se mu utéct. Vzápětí si to ale vynahradil s podběrákem a máme druhého. Jedeme dál, obdivujeme hory a vodopády. Lesů ubylo a místo smrků nastupuje neprostupný porost olší. O půl čtvrté se druhá skupinka ptá,  kdy už budeme tábořit.  Místo, které má Robert vyhlídnuté je na dohled, ale jedeme ještě hodinu a půl - zvedl se vítr a musíme se snažit. Katce je zle od žaludku a Mirkovi se podařilo vypadnout z raftu,  když se při kormidlování moc vyklonil. Dnes toho máme plné zuby. I mně se nějak motá hlava. Kemp máme s výhledem na malý ledovec, lososa tentokrát vaříme s bramborem, cibulí, česnekem a je to výborné. Pečeme si chleba v zemi. Nemilé překvapení mi nachystaly baterky foťáku. Fotím celou dobu stereoskopicky na dva kompakty a když mi dnes baterky došly, vyměnil jsem je za rezervní. Jenže jedna z nich byla kaput. Takže se stereofocením  mám problém. Asi jsem je měl lépe hlídat před zimou...

pátek 27.7.2012
Ráno spadlo pár kapek,  pak už bylo hezky, ale přibývá komárů. Vyrážíme už v deset, protože máme pocit,  že odpoledne se vždy zvedá protivítr, tak ať s ním nebojujeme jako včera. Na oběd si  dáváme náš upečený chleba se sýrem nebo s kaviárem - toho bylo ze dvou lososic docela dost. Dostali jsme se do oblasti zasněžených hor, kolem řeky ale kvetou kytičky a vypadá to nádherně. Také jsme na břehu spatřili medvěda a v řece nás překvapil tuleň. Na jednom naplaveném ostrůvku jsme uviděli uplavaný fishwheel, tak jsme si ho šli prozkoumat zblízka. Dnešní tábořiště nás uvítalo stopami medvědice s malým, po postavení stanů Bohouš objevil kousek za nimi servanou kůru na stromě. Tak věříme tomu, co říká, že medvědi nás cítí a bojí se nás... Bojujeme s komáry. Ze stanu se nedá vylézt bez toho, aby se jich tam několik nedostalo. Kolem tábořiště protéká poprvé čistý potok. Jelikož jsme měli dost času, rozhodli jsme se jít na vycházku. Olšovím to ale skutečně nešlo, takže jsme se vydali kolem - nebo spíše přímo potokem. Došli jsme ale asi jen kilometr,  než jsme to vzdali - napadané stromy, olše rostoucí až do potoku, proud... Celkem namáhavá procházka.

sobota 28.7.
Dnes máme zataženo, voda moc neteče, krajina vypadá už docela nudně, sem tam nějaký medvěd na břehu, takže si krátíme chvíle povídáním. Na oběd si opékáme tortilu a pak pomalu míříme do Baird kaňonu,  na jehož konci vjížídíme do peřeje a konečně to začíná být zajímavé. Vlastně jak celý den to nebylo nic moc, tak teď těch podnětů bylo příliš mnoho najednou. Otevřelo se před námi jezero a na jeho konci svítil modrý ledovec. Vpravo byl kousek u břehu velký grizzly - asi tak 50m od nás a jak uviděl žlutý raft,  tak vzal rychle do zaječích. Na druhém břehu se na kamenech skláněl druhý menší grizzly, který asi šel na ryby a chvíli nás neviděl. Bohužel ne tak dlouho, abych z batohu vyhrabal foťák a vyfotil to. Po projetí peřeje se kolem nás proháněli asi tři tuleni. Naše rafty se rozdělily a chvíli trvalo, než jsme k sobě zase připluli. To už jsme ale byli za vyhlídnutým tábořištěm, takže jsme se rozhodli hledat jiné. První jsme si vyhlédli na jedné kose, ale měli jsme strach, že to tam bude podmáčené. Robert a já jsme vystoupili to prozkoumat. Nevypadalo to až tak zle do chvíle,  kdy jsem stoupl do malé kaluže a zvedlo se na mě černé mračno komárů, kterých  se nedalo zbavit. Druhý pokus na ostrově byl bez komárů, ale moc tam foukalo a bylo zima, takže nakonec volíme kompromis jinde na břehu, kde je méně komárů a méně zima. S výhledem na dva ledovce...

neděle 29.7.
Ráno je zataženo, snídáme včerejší polévku a k tomu si děláme lívance. O půl dvanácté vyrážíme na túru k ledovci. Robert, Bohouš a Mirek nasedají do raftu a jedou zpět k peřeji na lososy. Dnes nikam po řece nejedeme, měli jsme jeden den rezrevní, tak jsme se ho rozhodli využít tady. Jinde se nikam moc jít nedalo. Vylezli jsme na morénu a koukáme na ledovec, pak jsme se ale už moc nedohodli,  kam dál. Mě to táhlo k čelu ledovce, které bychom měli vidět i zítra z vody, ale přece jen proč ho nevidět i dnes. Jdu tam nakonec sám. Počasí za moc nestojí. Kluci se vracejí a mají tři lososy pěkně na ledu v cooleru. A jsou spokojení,n zvlášt Mirek vypadá,  že propadl lovecké vášni. Večer nám mírně prší.

pondělí 30.7.
Prší i ráno, snídáme včerejší zapečené těstoviny a vločky. Vyrážíme až v poledne,  když přestalo pršet, ale zataženo je stále. Na jihu šedivo, na severu se to trochu trhá. To je škoda, protože se projíždíme po ledovcovém jezeře Miles Lake mezi krami až k ledovci. Tady mi definitivně skončily baterky ve foťáku, což je škoda, ale pár fotek se přece jen podařilo. Pádlujeme přes celé jezero k Million Dolars Bridge. To je jediný pozůstatek po železnici, která tu před sto lety vznikla kvůli dopravě rudy z dolu Kenicott. Název mostu je odvozen od jeho ceny - 1,4miliónu dolarů. Nebylo snadné přemostit řeku mezi dvěma ledovci. Dnes tu končí silnice z Cordovy, takže tady bychom po několik dnech divočiny zase narazili na lidi. Naštěstí pro nás voda na jaře jeden most strhla, takže se sem dá dostat buď po vodě nebo letecky. Za mostem začíná Childs glacier, který je známý tím, že se neustále drolí do řeky. Naproti němu je velký kemp, kde jsme ale sami. Normálně stojí $10, ale peníze asi nikdo vybrat nepřijde. Takže máme k dispozici i kuchyňku, lososa děláme na zelenině a výhled na ledovec si vychutnáváme sami. Jsou zde cedule, které varují nejen před medvědy, ale i před vlnami, které se zvednou po odlomení ledovce. Celou noc nám to burácí, ale naštěstí ta velká vlna, která přijde 1-2x do roka a dosáhne úrovně kempu - 5 m nad hladinou, ta naštěstí nepřišla.

úterý 31.7.
Ráno se jdeme s Mirkem podívat na most (Million Dolars Bridge). Máme po několika dnech zase modrou oblohu a sluníčko. Škoda, že nepřišlo o den dřív. Jen chvíli po vyplutí Robert zastavuje,  že se chce podívat na ledovec. Krajina za slunného počasí vypadá opět nádherně, užíváme si toho, je to náš poslední den na této řece. Robert má pro nás schovaný ještě jeden úžasný ledovec, ale všichni protestují proti tomu se jít podívat zase na nějaký ledovec... Je tu strašně moc tuleňů, jsme už prostě blízko moře. Musíme dávat pozor a držet se v pravém rameni, protože jsme v deltě Copper River. Končíme u mostu na Flag pointu, balíme po několika dnech rafty a čekáme na Beky s autobusem, kterou Robert domluvil z Cordoby,  že nás odveze. Kromě nás tu je ještě parta Rusů a Američanů, kteří taky jeli Copper River. Jinak jsme za celou dobu nikoho nepotkali. Beky je tu, krajina z autobusu vypadá krásně fotogenicky, takže trpím,  že nemohu fotit.


IMG_0222L IMG_0228R IMG_0237R IMG_0247L IMG_0256R IMG_0259-DSCF3972 IMG_0259-DSCF3974 IMG_0259-DSCF3976 IMG_0259-DSCF3980 IMG_0276L IMG_0291R IMG_0295 IMG_0295_DSCF7023 IMG_0296 IMG_0298L IMG_0303L IMG_0341 IMG_0344 IMG_0374 IMG_0387-DSC_2839 IMG_0387-DSC_2949