Cestování > Jižní Indie > Hampi Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Hampi

20.7.2014
Noc v autobusu nebyla úplně ideální, když jsme se pořád snažili neskákat nahoru a dolů podle toho, jak vjížděl autobus do výmolů na silnici. Chvíli jsem měla obavy, jestli vystoupíme na správném místě. Obavy se ale rozplynuly v okamžiku, kdy jsem zjistila, že jsme v Hospetu. Ihned u dveří autobusu se nás snažili získat riškové. Jednomu z nich se nás podařilo získat a my jsme jeli do nedaleké vesnice Hampi. Hned v Hampi nás přivítal chrám Virupakši. Dali jsme si věci na předem rezervovaný hotel a šli do chrámu na prohlídku. Na to, jak se snaží na turistech vydělat stál vstup do chrámu velice milé 2 rupie. Uvnitř chrámu stál na takovém nádvoří slon, se kterým se člověk mohl za 10 rupií vyfotit s chobotem na hlavě. V chrámu pak byly sošky bohů a náboženských figur a celkově to tam vypadalo moc hezky. Z chrámu jsme zamířili rovnou do restaurace. V Hampi jsou na turisty zvyklí a odpovídá tomu i nabídka jídel. Po obědě jsme si půjčili kola se speciálním indickým zamykáním a jeli si obhlídnout okolní ruiny. Hampi se totiž nachází v kdysi rozlehlé a mocné Vidžajanagárské říši, po které jsou v okolí zbytky chrámů a paláců. Nejhorší na celé projížďce bylo zvyknout si jezdit na levé straně. To, že kolo moc nebrzdilo, bylo vedlejší.  Chrámů a zbytků paláců je okolo Hampi vskutku požehnaně. Proto jsme odmítli platit 250 rupií za vstup do třech chrámů (místní platili 10) , které vypadali stejně, jako ty, které jsme již navštívili zdarma.  Jeli jsme se teda podívat na další památky. Zastavili jsme se v královniných lázních, kde jsme se stali celebritami a místní si nás chtěli fotit. Při jízdě na kole dokonce vedle Toma jela chvíli motorka, aby si ho mohli vyfotit a nebyl rozmazaný.  Pak na něj ještě místní nadšeně mávali a zdravili, takže vypadal jak pan továrník na výletě. Dojeli jsme k další placené památce, ale šli jsme se podívat jen do neplacené části, odkud byl výhled i do té placené. Potom jsme se rozhodli, že je čas jet zpátky. Pánové, kteří nám půjčovali kola říkali, že je to okruh. Řídila jsem se proto šipkou namalovanou na jednom z kamenů. Ta nás ale dovedla k řece a my jsme pak složitě přenášeli kola po kamenech. (Další den jsme zjistili, že kdybychom šipku neposlouchali a jeli druhou stranou, tak se dostaneme zpět do Hampi po krásné cestě.) Na hotelu jsme dali sprchu a šli na střešní restauraci na večeři.  Výhled z restaurace byl nádherný. Problém byl v okolo poskakujících opicích. Číšník tvrdil, že to není problém, ale pro jistotu nám na ně nechal hůl.  Na opice byla ale hůl málo. Jedna lezla po sloupku na stůl. Tom ji chtěl zahnat jídelním lístkem, který zrovna držel v ruce. Opice se ale nenechala a vycenila na něj zuby a už to vypadalo, že na něj skočí. Tom se znovu rozmáchl tím jídelním lístkem, ale v tu chvíli se pod ním rozjela plastová židle a on sletěl na zem. Opice když to viděla, tak vítězoslavně odešla a my jsme si šli raději sednout dovnitř.


[Error loading the WebPart 'lightbox' of type 'lightbox']