Cestování > Peru a Bolívie > Potosí - stříbrné doly Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Potosí - stříbrné doly

13.7.2009
Z Uyuni jsme vyjížděli ve 20.00 a do Potosí přijeli kolem 2 hodin ráno. Se zdejším taxikářem nemáme dobrou zkušenost, protože nás sprostě natáhl. Hádal se s námi, že domluvených 5 Solů je za každého a ne za celé auto. Nakonec jsme mu zaplatili, ale neradi. Nocovali jsme v hostelu Residencial Felcar a byli rádi, že máme hned pokoje a můžeme si jít lehnout. Tekla tu I teplá sprcha, takže paráda.

Ráno jsme si přispali, vyprali nějaké prádlo, které jsme rozvěsili na střeše hostelu. Simona s Leoni šli koupit lístky na noční bus do La Pazu pro nás a do Sucre pro Leoni. V hostelu jsme si nechali batohy a šli se podívat na místní trh pro něco k jídlu. Potom ostatní šli zpět k hostelu, odkud měli zajištěný odvoz do stříbrných dolů. Já si prošla město a pak strávila 2 hodiny na internetu. Potkali jsme se v podvečer a společně šli na autobus do La Pazu, odjezd ve 20.45, který však měl hodinu zpoždění.

Návštěva dolů byla zážitek,  i když jsme si ji možná zprvu představovali trochu jinak. Ujal se nás Santos, bývalý horník, který se teď živí službami pro turisty a v dolech byl jako doma.

Nejprve jsme museli koupit něco pro horníky - nějaké nealko, koku, dynamit, pak jsme nafasovali oblečení a gumáky a vyrazili vzhůru. Nejprve na vyhlídku na město a o něco níže se nacházel v hoře vstup do dolů.

Nejprve byla docela zima a na stěnách byl led, ale postupně se oteplovalo. Santos nám vyprávěl,  jak to v dolech chodí a když jsme někoho z horníků potkali, vedl debatu. Nejprve to byl asi čtrnáctiletý kluk, který tu byl na prázdninové brigádě se svým otcem.

Pak jsme postupně potkávali horníky, kteří se již vraceli z šichty a zjistili, že při práci je asi neuvidíme, protože už končí, ,jelikož se tam objevil plyn.

Se svojí výškou jsme měl trochu problémy, že jsem se musel krčit víc než mí kamarádi a díky tomu se mi hůře dýchalo ,sem tam na mě museli počkat. Na druhou stranu jsem tam byl za atrakci a všichni horníci mých 193cm obdivovali.

Na stěnách jsme viděli různé minerály, krápníky. Santos nám v jednom místě ukázal i stříbrnou žilu a různé šachty, ale nikoho při práci jsme neviděli. Poslední horníci si sice dělali srandu, ať jdeme dál, že je tam sauna gratis, ve které při 60 stupních pracovali, ale že je to kvůli plynu už nebezpečné. Takže jsme se vrátili také.


DSC_1035