Stereofoto

   Klasická fotografie dokáže zachytit docela věrně jakýkoliv snímek. Má však ale své nedostatky a jedním z nich je to, že snímek "je placatý". Přitom v realitě umíme vnímat prostor a jeho hloubku. K tomu potřebujeme oči a mozek. Oči jako čidla a mozek, který obraz "vyhodnotí". Na základě zkušeností rozpoznává známé věci a také ví, že objekty, které jsou v popředí jsou větší než ty, co jsou v pozadí.
O hloubce nás ale informuje především na základě toho, že obraz z obou očí se malinko liší. Každé oko pozoruje scénu z jiného místa, a proto jsou objekty v popředí posunuty - jako by kousek vedle (Zkuste malý pokus - dát si pár centimetrů před oči prst a podívat se do dálky, zřejmě uvidíte prsty dva). Čím blíže objekt je, tím větší posun v obrazech nastává, objekty v nekonečnu jsou naopak na stejném místě. Na tomto jevu je stereofotografie založena.

   Snímek se skládá z fotografií dvou - pro každé oko je vyfocen jeden (z různých míst). V prohlížečce nebo jinou technikou se docílí toho, že každé oko se dívá na svou fotografii a mozek z rozdílných obrazů vytvoří opět iluzi hloubky. Snímky jsou plastické a reálnější.

Jak lze sterefografii pořídit?

  Existuje pět možností:

http://www.heureka.cz/exit/divers-direct-cz/686994761/?z=5&p=1
1. Stereofotoaparát - speciální typ fotoaparátu, který má dva objektivy se synchronizovanou závěrkou. Nejdokonalejší způsob, který umožní zachytit i dynamické snímky.
   Známá je například Stereo Mikroma od Meopty a kotoučky se sterefotkama. Novinkou, která přišla na trh v září 2009 je první digitální stereofoťák Fuji FinePix REAL 3D W1, k němuž je možno přikoupit digitální fotorámeček a tiskárnu - obojí s podporou sterea. Novější verze tohoto stereofoťáku má označení W3.
   
2. Stereopředsádka - pro některé objektivy lze zakoupit speciální typ předsádky, která svádí světlo z dvou otvorů do jednoho objektivu. Blíží se tím stereofotoaparátu. Problém nastává pokud ostříte přes střed objektivu, protože tam se nyní prolínají dva snímky.
   Pro digitální zrcadlovky (full frame i DSLR) vyrábí Loreo stereoobjektiv. Lze jej koupit buď u Tridatu nebo přímo od výrobce z Hong Kongu.
3. Dva stejné fotoaparáty, které se umístí vedle sebe. Pokud by se podařilo nějak sesynchronizovat závěrky, pak by se daly pořizovat dynamické snímky, ale jinak lze jen vyfotit jedním fotoaparátem a hned na to druhým. Scéna se mezitím nesmí změnit.
4. Speciální stativ - který má dvě pozice. Nejprve umístíme fotoaparát na jednu, vyfotíme, přemístíme na druhou a vyfotíme druhý snímek. Takto lze pořizovat opět jen statické snímky
5. Z ruky - k pořízení statické stereofotky dokonce nepotřebujeme kromě fotoaparátu vůbec nic, jen zkušenosti. Vyfotíme první snímek, a pak ho malinko posuneme zhruba o vzdálenost očí a vyfotíme druhý snímek. Takovéto stereozáběry jsou samozřejmě nejméně kvalitní, protože i přes zkušenosti se můžeme dopustit několika chyb:
   1. Neodhadneme správně vzdálenost, o kterou se máme posunout - pokud bude příliš malá, obraz bude moc placatý, pokud naopak moc velká, snímek bude mít v lepším případě nepřirozeně velkou hloubu, v horším případě jej neuvidíme pohodlně v celé hloubce, ale bude možno "zaostřit" jen na část
   2. Neudržíme osu - osy snímků by měly být rovnoběžné - tj. pozadí v nekonečnu by se nemělo změnit.
   3. Vertikální posun nebo rotace - fotoaparát přesuneme nejen vodorovně, ale omylem i trochu vertikálně, popřípadě snímek trochu pootočíme - tato chyba vadí nejméně, protože ji lze napravit v grafické editoru jen za cenu zmenšení plochy snímku
   4. Nestejnoměrné nasvícení - měníme pozici, proto pozor na nasvícení a odlesky na objektech, na stejnou expozici atd...

Ze své vlastní zkušenosti můžu říct, že jsem vyzkoušel metody 2-5, nejčastěji ovšem fotím z ruky. I když se nikdy nepodaří vyfotit snímek zcela správně, ukazuje se, že s malými nepřesnostmi si mozek dokáže poradit a většinou to není vůbec poznat. Největší nevýhodou tak zůstává omezení na statické snímky. Máte-li digitální fotoaparát podporující funkci 2 in 1 (např. Olympus Camedia C300), doporučuji ji používat a kontrolovat snímky ihned na displeji.

Jak si takové snímky prohlédnout?

Pokud fotíte na diáky, vyplatí se vyrobit si prohlížečku, do které snímky zasunete.

Na počítači lze snímky zpracovat a maskovat jeden červenou a druhý modrou barvou do jednoho snímku. K prohlížení pak slouží speciální brýle, které mají pro jedno oko modrou a pro druhé červenou fólii.

Pokud vám ani jedna z těchto možností nevyhovuje, pak zbývá naučit se na takové fotky (papírové nebo na monitoru) naučit zašilhat. Jednoduše řečeno, podívat se levým okem na jeden snímek a pravým na druhý :-) Více se o této technice dočtete na stránkách stereogramů, které lze prohlížet úplně stejně. Snímky nesmíte mít od sebe více než je vaše vzdálenost středů očí, tj. asi 7cm. Pro začátečníky raději méně.

Pár ukázek

Více snímků si můžete prohlédnout v galerie Stereofotky.cz

Zajímavé odkazy

• Klub stereofotografie
• 3D Journal - stereogramy, anaglyph, 3D fotografie, 3D brýle, tvorba 3D, download software
• Stereophoto maker + viewer applet
• Stereo foto gallery Kawagoe
• Tridakt studio - prodej stereobrýlí

Další techniky

Stereofotografie je jen jedna z mnoho technologií, které rozšiřují možnosti klasické fotografie. Lze dělat i další kouzla, některé možná znáte, ale přesto jen stručný výčet některých z nich:

Stereogramy - jsou založeny na stejném principu jako stereofotografie, jen se nejedná o fotografii, ale o počítačem vytvořený obraz na základě dodaného 3D modelu. Několik pásů vzorku, na nichž jsou jednotlivé body posunuty vodorovně podle hloubky, kterou obraz v daném místě má. Prostorový obraz pak vystupuje jakoby z tapety. Více na stránkách Stereogramy

Anaglyphy - jsou stereofotografie složené přes sebe do jedné fotografie. Každý snímek je zvýrazněn jinou barvou a k jejich prohlížení je třeba speciální modro-červené brýle. Program pro jejich vytváření má třeba Zoner u kterého lze zakoupit i brýle.

Panoramatické snímky - Dnes poměrně velmi rozšířená technologie, kdy několik na sebe navazujících fotografií je promítnuto do jednoho pásu. Promítnutí zajišťují speciální programy dodávané většinou k digitálním fotoaparátům. Těchto programů je třeba, nelze pouze snímky poskládat v nějakém grafickém editoru, protože každý z nich je zkreslen tím víc, čím kratším ohniskem jsme jej pořídili. Nejnovější programy na skládání panoramat mají dobré výsledky i pokud jsou snímky nafoceny s nejstejnou expozicí nebo dokonce nestejným zoomem. Navíc nepotřebují téměř žádný zásah od uživatele.
Autopano Pro

sférické panorama- komu nestačí jen panorama "kolem dokola" - až 360stupňů, lze se speciálním stativem a programem vyfotit téměř vše, co je kolem nás (tedy i nad hlavou), kromě místa pod stativem. Snímky jsou pak promítnuty ne na válec, jak je tomu u výše uvedených panoramatických snímků, ale na kouli. V prohlížeči si pak zobrazujeme část koule. Jako příklad snímky na stránkách Vysokých Tater
článek na Grafika.cz

Plenoptické modelování - zatím všechny uvedené technologie umožňovaly prohlížet scénu z jednoho místa. Plenoptické modelování umí zachytit scénu z více míst a mezi nimi pak přecházet. Opět je potřeba stativ a přesné zachycení polohy, odkud jsou záběry pořízeny. Z několika dobře vybraných míst se nafotí panoramatický záběr 360stupňů. Program pak umí tyto panoramatické záběry porovnat, zpětně rekonstruuje scénu (co je odkud vidět, co je blízko a co v nekonečnu) a umí na základě plenoptické funkce zobrazit libovolný pohled z libovolného místa.
Abstrakt McMilana

3D modely z fotografií - technologie, která se hodí na člověkem vytvořené objekty, do přírody nevhodná :) Pokrývá problém, kdy chceme prezentovat třeba již nějakou existující stavbu - budovu, kostel, ulici... Tu vyfotíme z několika pohloedů (ze předu, z boku, z hora, z dalších míst) a v počítači vytvoříme její hrubý geometrický model tak, že natahujeme základní geometrické objekty na pořízené fotografie, aby odpovídali skutečnosti. Například na jednoduchý dům umístíme kvádr a jehlan. Program na základě fotografií pak vytvoří textury, které model pokryjí a zahladí jeho nedostatky. Tato metoda nahrazuje potřebu celý objekt včetně textur vytvářen např. ve 3Dstudiu.
Canoma

Photosynt - technologie vyvinutá Microsoftem ve spolupráci s University of Washington. Předložené fotografie umí napojit na sebe a navíc správně uspořádat do prostoru. Při dostatečném počtu pořízených snímků pak lze vytvořit 3D scénu kterou se dá procházet. Vždy je zobrazena fotografie nejbližší pohledu uživatele a kliknutím vedle ní se posune v prostoru na jinou.
Stránky Photosyntu, Článek na zive.cz

PhotoFly - projekt z laboratoří Autodesku. Umožní vytvořit skutečnou 3D scénu (3D model pokrytý texturama) pouze z nasnímaných obrázků. Záběry by měly následovat po pěti stupních a překrývat se z 50%. Nasnímané snímky se pak odešlou na server, kde se pomocí cloudových algoritmů zpracují během několika minut.
Informace na serveru CAD Studio