Cestování > Jižní Afrika > Grootfontein Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Grootfontein

12.8.2013
Dnes nás čekal dlouhý přejezd - asi 900 km z Kasane do namibijského Grootfonteinu. Vstáváme tedy v šest a vyrážime v sedm. Na hranice Namibie je to kousek přes Ngoma bridge a formality tam naštěstí proběhly bez problémů. Silniční daň se neplatí tady, ale na první benzínce v 70km vzdáleném městě Katima Mulilo. Bankomat tu nefungoval, takže za silniční daň a benzín platíme jihoafrickými randy, což v Namíbii funguje jako duální platidlo.

Projíždíme kolem národního parku Chobe, který by určitě stál také za návštěvu, ale my jej z časových důvodů bohužel vynecháváme. Alespoň jsme zahlídli kolem cesty pár zvířat i tak. Pokračujeme dál Capriviho pruhem. Po cestě stavíme jen na natankování a na jídlo, nechceme se zdržovat. Také několikrát absolvujeme veterinární kontrolu kvůli kulhavce a slintavce. Ptají se, zda vezeme maso a pak musíme dezinfikovat boty a auto.

Kolem cesty jsme viděli, že jsou stoly s pomeranči, ale žádní prodavači. Nakonec u jednoho zastavujeme, že si koupíme a v mžiku přibíhá skupinka deseti černoušků a ani nemusíme vystupovat z auta a každý nám nabízí svůj kus ovoce. Chtějí za něj jeden namibijský dolar. Zjišťujeme ale, že to není pomeranč, ale něco jiného. Když se ptáme co to tedy je, dostává se nám odpovědi - monkey orange. Hm, tak si kupujeme každý jeden a uvidíme co s tím ;)

Dojíždíme do Maori kempu před městečkem Groofontein v 17:45 - před setměním. Kemp patří majiteli původem z Německa, stojí jen N$ 50 a vypadá dobře. Majitel se nás mimo jiné ptá, co budeme mít na večeři. Když mu Tereza říká, že špagety, tak se nám dostalo odpovědi, že přece nejsme v Itálii a Namíbii a proč nemáme maso - antilopu atd. Když jsem si postěžoval, že jsme nevěděli kde ho koupit, tak nám nabízí,  že nám prodá, že má v mrazáku. Kupujeme si tedy kousek kudu a kousek přímorožce a máme z toho asi 20 steaků na gril.

Majitel nám taky vysvětlil co s tím monkey orangem - nožem kus odřezáváme a pod tvrdou slupkou jsou semena obalená dužinou. Dostáváme je ven lžičkou a dlouho cumláme. Moc se dužině od semene nechce. Vypadá to, že jeden pomeranč je tak na hodinu :)

Zdá se nám to moc, tak zveme na jídlo i naše sousedy z Německa. Ti ale odmítají,  že už večeřeli, tak si aspoň dáváme společně slivovici. 20 kousků pro 4 lidi nakonec zmizelo jako nic.



IMG_2745