Cestování > Indie > Agra, Taj Mahal Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Agra, Taj Mahal

19.9.2010
Naše letadlo přistává o půlnoci, procházíme kontrolou a pak už jen vyzvedáváme batohy a čekáme na kluky, kteří přilétají o dvě hodiny později. Vše v pořádku. Přímo na letišti měníme eura a dolary na rupie. A taky za 500 rupií pořizujeme sim kartu od operátora Airtel s 200 rupiovým kreditem. Na předplacenku bylo potřeba okopírovat pas a dodat pasovou fotku. Aktivace ale proběhla rychle a za chvíli jsem už mohl za 5 rupií psát domů, že jsme doletěli ok. Jen bylo divné, že mi z kreditu okamžitě zmizelo 80 rupií...

Před letištěm nastupujeme do červeného autobusu IBTC, který nás za půl hodiny a za 50 rupií doveze na vlakové nádraží. Máme v úmyslu se v Dillí nezdržovat a rovnou jet do Agry. Jedeme ještě za tmy a šera a překvapuje nás, že na ulicích vidíme spát lidi. To bylo ale nic proti tomu, co bylo na nádraží. Tam musel člověk dávat pozor, aby na někoho nešlápnul. Jízdenku na vlak koupenou nemáme - uvažovali jsme i o cestě autem, ale nakonec jsme se rozhodli pro vlak. Její koupě na nádraží je taková adrenalinová zábava. Za okýnkem je pán, který chce vyplnění formuláře s našimi jmény, požadovanou třídou a číslem vlaku, které pochopitelně neznáme. Mezitím se tlačí Indové, kterým fronta nic neříká. Jdeme bokem vyplnit formulář, ale nedaří se nám nikde zjistit číslo vlaku. Simča se Zbyňkem jdou hledat nějakou cestovku, jestli by se to dalo koupit tam, já hlídám batohy a Honza s Jardou šli zpět k okýnku, od kterého se rozhodli neodejít dokud jízdenku nebudeme mít. Podařilo se - sice dražší než jsme čekali, ale jedeme. Klimatizovaným vlakem se snídaní jsme za dvě a čtvrt  hodiny v Agře.

Před nádražím bylo stanoviště rikšů. Chtěli jsme si najít nějaký hotel, kam si dáme věci a večer si trochu odpočineme,  než pojedeme nočním vlakem dál. Nakonec si za 2x500 rupií domlouváme 2x rikšu, který nás bude celý den vozit po památkách, na jídlo a na závěr nás zaveze zpět na nádraží. Kolem nádraží chodí spousta dětí, které  žebrají petláhve s vodou. Tu si vezmou a snaží se prodat jiným turistům. Pokud je láhev polovypitá, tak ji jednoduše doplní vodou z kohoutku a vesele jdou prodávat... Nejprve jedeme do hotelu Site Palace, který je s "vyhlídkou na Taj Mahal".  Chvíli dohadujeme cenu a zjišťujeme možnosti okolních hotelů, ale nakonec bereme za 70 rupií na osobu.

První zastávkou je hrobka I'timād-Ud-Daulah', zvaná též malý Taj Mahal. U pokladny nám nabízí buď vstup za 110 rupií nebo za 1000 pro všechny tři památky (tj. ještě Taj Mahal a pevnost). Říkáme si, že do pevnosti nemusíme a kupujeme si samostatnou vstupenku.

Nejzajímavější je samotné mauzoleum s květinovými vzory, které máme ale za chvíli prohlédnuté. Rikšák nás nyní veze na vyhlídku na Taj Mahal na druhé straně rozvodněné řeky Jamuny.  Naštěstí žádná povodeň ale nehrozí. Silnice zpět je málo frekventovaná, a tak Simča dostává možnost zkusit si řídit rikšu. Jedeme nyní na oběd a cestou potkáváme pohřeb - skupina Indů nese někoho zabaleného v látce na nosítkách. Pohřeb spočívá v tom, že nebožtíka pošlou po vodě. Ženatí/vdané se před tím spalují, ale děti, zvířata a nedotknutelní ne. Restaurace, do které nás rikšák zavezl, je samozřejmě dražší, a nakonec se ukazuje, že je dražší,  než jsme čekali. Nejvíce nás překvapila cena piva - 150rupií. Měli jsme se holt zeptat před objednáním. Jídlo je ale dobré. Dávám si Aloo-dum-masala s česnekovými chapati. 

Následuje prohlídka pevnosti, kterou jsme původně neplánovali, ale rikšák nás přesvědčil, že to stojí za to. Že pevnosti jsou v Indii podobné, ale ta v Agře je jedna z nejhezčích. U pokladny se dovídáme, že vstup je za 300 a kdybychom měli vstupenku z Taj Mahalu, tak máme 100 rupií slevu. Škoda, že jedeme v opačném pořadí. Prý je Taj Mahal nejhezčí kolem páté. No nevím, jestli tomu bude tak i dnes,  když je zataženo a sem tam prší. Pevnost je velká a zajímavá s 12 paláci (přístupné jsou ale jen některé). Taky pozorujem Indy a Indky v sárí a fotíme si je. Všude běhá spousta amerických veverek, sem tam opice nebo papoušci. Rikšák nám po návštěvě oznamuje, že nás večer na vlak nezaveze, ale že nám sleví 50 rupií, za které si seženeme jiného. Vysazuje nás před našim hotelem, od kterého to máme kousek k Taj Mahalu. Vstupné je 750 rupií, což je dost, ale je to Taj Mahal, takže kupujeme vstupenky a chceme dovnitř. Musíme nejdřív projít kontrolou a rámem. Ostraha mi vyhazuje tatranky, které mám v batohu, ale nůž uniká jejich pozornosti... Všude je spousta lidí, snažime se vyfotit a pak pomalu směřujeme k hrobce. S blonďatou Simčou se chce co chvíli někdo fotit a za chvíli dochází řada i na nás vysoké kluky. Indové si fotí nás a my je a jsou za to většinou rádi. Do samotné hrobky je třeba vystát frontu, ale ta naštěstí postupuje celkem rychle. Taj Mahal je krásný, ale neudělal na mě asi takový dojem, jak jsem čekal. Možná to ale bylo tím deštěm. S modrou oblohou nebo zapadajícím sluncem by to bylo určitě něco jiného.

Vracíme se na hotel, jdeme do sprchy a pak si na chvíli zdřímnout. Na recepci žádáme, aby nám objednali rikšu, ale když se blíží čas odjezdu, je nám jasné, že si ho musíme sehnat sami. Ulice jsou ale najednou nějak vylidněné a když potkáváme prvního rikšu, nechce jet za míň než za 100. To Honza rezolutně odmítá, rikšák mu na jeho cenu 40rupií říká, ať jdeme pěšky. Nemůžeme nikoho sehnat za rozumnou cenu, až po kratší výměně názorů bereme nakonec rikšu za 150. Předtím jsme jeli v rikši dva a tři, nyní se nás tam nacpalo pět i s velkými batohy a sami jsme se tomu divili. Dojeli jsme ale úspěšně a včas na nádraží a o půl dvanácté odjíždíme vlakem v klimatizovaném lehátkovém vlaku do Varanasí.




DSC_0004 DSC_0026 DSC_0040 DSC_0057 DSC_0093 DSC_0107