Cestování > Indie > Pláže Goa - Palolem Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Pláže Goa - Palolem

7.10.2010
Dnes máme první odpočinkový a válecí den. Ráno nás trochu postrašili sousedé, kteří byli ubytovaní v přízemí, že v noci je někdo vykradl. Úplně vykradl - zůstalo jim jen to, v čem spali. Po snídani v restauraci jdeme hned na pláž  vyzkoušet moře. Je krásně teplé. Není sice průzračně čisté, ale není ani špinavé. Jen je v něm příliš mnoho zvířeného písku. Na pláži neležíme, ale jdeme se podívat úplně na její konec, kde musíme překonat malou říčku vlévající se do moře a pak je tam menší pláž, kameny a pohled na skalnaté pobřeží. Shodujeme se, že sem pak půjdem dělat nějaké fotky.
Procházíme se ještě po pláži a obhlížíme ubytování, zda bychom se někam nepřestěhovali na ty dvě zbývající noci. Jeden krásný pokoj blízko pláže nám je nabídnut za 2500 rupií, nejlevnější nabídku dostáváme na 250, takže to za stěhování nestojí. Kokosové chatky poblíž pláže jsou taktéž dražší.
Na oběd jdeme do restaurace Siona, kde si dávám tuňáka. Pak opět do moře a na druhý konec pláže opět se podívat,  kam pokračuje pobřeží. Jsou tu chatky na menším kopci, které místní chystají na sezonu. Doprovází nás obchodnice Sára, která nás neustále láká do svého obchodu a které jsme slíbili, že přijdeme. Když jsme se vrátili na pláž, vnutilÿ se nám dvě holky, abychom si prohlédli jejich šperky na prodej. Říkáme jim, že teď jdeme do moře, že když, tak potom. Blbneme ve vodě a holky stále čekají, tak asi po půl hodině se jdeme podívat. Teda spíš Simča se jde podívat, já jsem vydržel jen chvilku. Simča si nakonec pár věcí přece jen vybírá jako suvenýr, když už holky kvůli nám čekaly. Ty ovšem nasazují ohromné částky a pak chtějí smlouvat. Simča proti tomu říká zase hodně malé částky,  na které se holky šklebí a nechtějí na ně přistoupit. Nakonec se nějak domluvily, jen jsme neměli tolik peněz s sebou na pláži,  tak jedna jde s nám k hotelu, aby dostala zaplaceno. Později mi Simča nabízí,  jestli něco z toho nechci, tak si beru hezkou krabičku na šperky, za kterou jí dávám 70 rupií (tak aby to nějak odpovídalo ceně, kterou usmlouvala). O pár dnů později v Jaipuru se ty samé krabičky prodávají za 20, malé za 10.
Na večeři opět do naší oblíbené restaurace. Tentokrát to u mě vyhrává talíř mořských plodů a na závěr si dáváme drink za 90 rupií - já výborný Whisper In the Darkness. Jdeme se podívat po obchodech a na internet (40 rupií/hodnu). Ten je otevřen dostatečně dlouho, ne jak jinde v Indii do osmi apod. Dávám opět fotky na FB, podařilo se mi tam dostat už snad všechny, vyřizujeme ještě další věci a pak zjišťujeme, že už je skoro půlnoc a jsme tam dvě hodiny.


DSC_0926 DSC_0932 DSC_0937 DSC_1110 DSC_2221