Cestování > Norsko autem s dětmi > Klimapark 2469 - Jotunheinmen

Klimapark 2469 - Jotunheinmen

9.7.2023
Ráno vyrážíme údolím Ottadalen kolem řeky Sjoa do pohoří Jotunheimen (v překladu domov obrů). Naším cílem je chata Juvasshytta v nadmořské výšce 1850 m.n.m, odkud se i vychází na nejvyšší horu Norska - Galdhøpiggen (2 469 m.n.m). U horské chaty začíná naučná stezka Klimapark 2469 na jejímž konci je do 7000 let starého ledu vytesaný tunel, což je hlavní důvod naší návštěvy.

Po cestě děláme zastávku u nejstaršího roubeného kostelu v Norsku v Lomu  (Lom savkyrkje). Vstupné 100 NOK, děti zdarma. Při vstupu jsme dostali i povídání o kostelu v češtině. Kostel je ale zajímavý i zvenku.

Pak nasedáme opět do auta a jedeme ještě chvíli mírně do kopce a pak v Galdygde odbočujeme na silnici, která prudčeji stoupá na v Norsku nejvýše položené parkoviště u chaty Juvasshyta. Dostáváme se nad hranici lesu a za jezerem Raudbergstultjønne je ještě pár domečků a za nimi informační cedule, že dál je cesta zpoplatněná - 150 NOK za osobní auto. Mýto je možné zaplatit kartou přímo na parkovišti u chaty Juvasshytta. WC na parkovišti je za 20 NOK - opět pouze platba kartou.

Ve dvě hodiny máme na parkovišti sraz s průvodcem, který nás provede klimatickou stezkou a se kterým půjdeme do tunelu. Stezku si můžete bez poplatku projít i sami, ale do tunelu je možné pouze s průvodcem. Rodinné vstupné bylo 885 NOK. Průvodce vychází buď v 10:30 nebo ve 14:00. V hlavní sezóně jsou ještě prohlídky ve 12:00. Lístky je možné objednat online (což jsme udělali) nebo zakoupit na chatě. Na prohlídku se počítá 2,5h ale vzdálenost, kterou půjdete není velká. Jde se za každého počasí, prohlídky nejsou pro nepřízeň počasí rušeny.

Hned u první zastávky nám průvodce připomíná jaké dnes máme štěstí na počasí - je 12 stupňů, polojasno a nefouká. Je to 7 stupňů více než je zde v létě průměrná teplota. Na druhé zastávce nám povídá o tom, že je zde permafrost a děláme malý pokus. Máme cca 30 poskočit. Země najedou pod námi už není pevná, ale pruží pod námi. Je to prý proto, že jsme poskoky narušili krystalky ledu. Nečekal jsem to, ale vycházka je opravdu zajímavá a náš průvodce Frederik umí vše poutavě povědět. Po cca hodině vcházíme do ledového tunelu. Ten byl postave v roce 2012, tedy docela nedávno, a bohužel není jasné jak dlouho vydrží. Oteplování zde je zřejmě vetší, než se předpokládalo a mnoho metrů tunelu už odtálo. Je přikryt plachtou, aby vydržel co nejdéle.

V tunelu jdeme nejprve do ledového kina, kde je nám pustěn krátký film o tom, jak tunel stavěli. Po té si můžeme tunel procházet sami. Spíš než o tunel se jedná o labyrint chodeb, ve kterých jsou buď různé artefakty v ledu (3400 let stará bota, šíp, apod.) nebo z ledu vytesaná díla - strom, koule, stůl... Je tu zima, ale děti jsou nadšené.