Cestování > Čína > Huang Shan (Žluté hory)

Huang Shan (Žluté hory)

15.6.2007
Vstáváme někdy před osmou hodinou ráno a jdeme na snídani, kterou máme v ceně. Pak se snažíme na recepci domluvit, jak se dostaneme do těch Žlutých hor. Anglicky umí jen trochu jedna recepční, nicméně nás odkazuje na minibusy, které odjíždí téměř před hotelem. Později zjišťujeme, že jsme i na dohled od vlakového nádraží v Tunxi. Domluvili jsme se tedy, že zůstaneme ještě jednu noc, vzali věci do batůžku a vyrazili busem za 13CNY do hor. Cesta je zajímavá, vidíme nejprve spoustu cyklistů, lidí s tříkolkama, kteří na nich vezou vše možné anebo jen prostě lidi zapřáhnuté do vozíku, rýžová políčka, pomalu se objevující hory, čajovníky...

Po hodině a půl nás minibus vyhazuje v Tangkou. Než se stačíme zorientovat, je u nás nějaký pan Hu, který umí docela dobře anglicky a ptá se, co máme v plánu a nabízí nám ubytování u něj za 100CNY. Vysvětlujeme mu, že se musíme večer vrátit do Tunxi, kde máme zaplacený hotel a v něm batohy. Vysvětluje nám, že jsme tu docela pozdě, že túru v horách časově nezvládneme, že vstupné je do hor 200CNY a místo toho že by nám domluvil taxi a že bychom se stihli podívat na tři místa dole, kde se vstupné platí sice samostatně, ale je menší. A zítra, že máme přijet brzy a jít nahoru. Nakonec jeho služby odmítáme, protože se nám to moc nezdá a že dojedeme k bráně u východních schodů busem a uvidíme. Nakonec zjišťujeme, že jeho informace byly správné. Vstupné do hor je opravdu na naše téměř šest set korun. V buse k východní bráně jsme potkali Rakušanku, která je v Tunxi na konferenci a stejně jako my neměla úplně jasno, kam jít. Jelikož je téměř jedenáct hodin, je opravdu pozdě na túru na vrchol, kde se už navíc válí mraky. S Pájou volíme tedy návštěvu vodopádu devíti draků, zatímco slečna z Rakouska jde nahoru, protože má na rozdíl od nás jen jeden den a navíc vylovila nějakého starého ISICa, na který dostala poloviční slevu.

Klesáme bambusovým hájem, zaujímají nás čínské znaky vyryté do kmenů bambusů, sem tam se otevře nějaký zajímavý výhled a po nějaké době narážíme na výběrčího vstupného. 40CNY za návštěvu vodopádu není zrovna málo, ale co už. Vodopád vypadá pěkně, na žluté skále, obklopený borovicemi a bambusem. Jdeme vlastně v protisměru - většina lidí jde údolím nahoru k vodopádům, jelikož jsme ale chtěli zjistit, jak to vypadá nahoře u východních schodů, jdeme v protisměru dolů. Dostáváme se k východní bráně, kde usmlouváváme taxi zpět do Tangkou. Chtějí nás naložit přímo na bus do Tunxi, ale my se chceme ještě podívat po městečku tady, tak se s nimi asi půl minuty dohadujeme a najednou kde se vzal, tu se vzal, je tu opět pan Hu.

 Zve nás do své restaurace, my nejprve odmítáme, protože jsme pojedli ještě zásoby z domu a nemáme hlad, ale nakonec říkáme, že bychom si dali u něj aspoň čaj. On tedy že jo, že se aspoň podíváme, kde restauraci má a můžeme přijít třeba zítra. V restauraci nám ukazuje, že má pohled z Čech - z Kraslic a taky že má sešit, kde má i český zápis. Sešit je zajímavý, českých zápisů jsme tam našli víc a všichni pana Hu vychvalovali. Zvláště zajímavý byl český zápis, který popisoval, jak se do hor dostat bez placení - viz zde ;-) Dáváme se do řeči s Korejcem, který se před chvílí vrátil z túry z hor, kde i spal. Litujeme, že jsme si nevzali batohy s sebou a nevěděli o panu Hu, který by nám byl schopen ubytování nahoře domluvit a zřejmě by nás to vyšlo finančně stejně jako jet se vyspat zpět do Tunxi a západ a východ z vrcholu by byl jistě úžasný. Hoch z Koreje nám aspoň popisuje kudy šel, kde je co zajímavého a hlavně, který úsek jak dlouho trvá. Pan Hu mezitím někam zmizel, objevuje se ale jiný člověk, který nám nabízí své obrazy z hor. Líbí se nám, tak si dva kupuju, Pája jeden. Také jsme pana Hu poprosili, aby nám doporučil, kde můžeme koupit čaj. Paní z restaurace nás pak do jednoho obchodu doprovodila, sice nikdo neuměl anglicky, ale nějak jsme to i ochutnáváním čaje zvládli a odnášíme si každý tři krabičky.

Odjížíme zpět do Tunxi, kde kupujeme lístky na vlak zpět do Šanghaje na další den - hard sleeper za 175CNY. Až mám lístky v ruce, je mi jasné, proč se mi zřejmě nedařilo na internetu najít vlaky do Tunxi. Na lístku je totiž psáno Huangshan - Shanghai.