Cestování > Ukrajina na kolech > Z Michalovců do Užgrodu Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Z Michalovců do Užgrodu

10.8.2006
Přesně ve 3:00 mi zvoní budík na mém mobilním telefonu jako zblázněný a já musím vstávat, protože za pět minut přijedeme do Přerova. Konečně budu mít taky nějakou společnost.
Vjíždíme do Přerova. Dívám se z okna a na druhém nástupišti vidím pouze skupinku čtyř lidí s kolama, takže přepokládám, že to jsou moji spolubojovníci – Vilda a Soňa Mikeškovi, Tomáš Loun a Martina Kleinová. Celkem je nás tedy pět a víc nás už bohužel nebude, protože Lucka Palánová s námi jet nemohla kvůli tomu, že nedostala na dva dny dovolenou.
Po vyřízení všech formalit u služebního vozu se Tomovi podaří přemluvit našeho vozňového sprievodca, aby mohl spát s námi v jednom kupé a když navíc ještě zaplatil 140,- Kč (měl to o korunu levnější jak my ostatní J), tak to bylo definitivní. Vyfasoval sice nejvyšší postel, ale vypadá to, že mu to ani nevadí. Vzhledem k tomu, že bylo půl čtvrté, tak zhasínám světlo a jde se spát.

Původně jsem lehátko nechtěl, možná kdyby to bylo na celou noc... Trochu mě pobavilo na jednom srazu Vildovo upozornění, že jedeme přece „strašně dlouho“. Asi mám po cestě do Turecka a Maroka trochu jiné měřítko ;) Jelikož ale na mě něco lezlo a lehátko po Lucce využila Martina, zůstal jsem raději s ostatními. Jak jsem ale očekával, dlouho jsem nemohl usnout…

Mimo probuzení hraniční kontrolou v Třinci jsem se krásně vyspal a tak probuzení o půl deváté, těsně před Popradem, bylo právě tak akorát. Venku se na nás za okny usmívá sluníčko a vypadá to na pěkný den. Jinak máme malé zpoždění ve výši 5 minut.
V 10 hodin jsme dorazili do Košic. Po příchodu k osobním pokladnám jsem zjistil, že platit kartou lze u přepážky č. 3-7. Já stál samozřejmě u čísla 2. Po chvíli stání v řadě u pokladny č. 3 jsem zjistil, že prodej přes platební karty není možný z důvodu poruchy platebního terminálu. Nakonec jsem se stejně dozvěděl, že za kolo se platí 20,- Kč, a to přímo ve vlaku.
Přesun do Michalovců proběhl za debaty ohledně cesty a výuky nových slovíček. Nálada byla zatím výborná.

Po vystoupení z vlaku v Michalovcích se stala tragická věc – rozbila se nám flaška se slivovicí. Hm, tak to bude bez prevence proti střevním potížím. Ani jsme ji neochutnali, zato brašny teď krásně voní a jsem zvědavej jestli tím nebudeme na hranicích podezřelí ;)

Trasa z Michalovců byla vcelku v pohodě. Jeli jsme většinou po vesnických cestičkách, kde nebyl téměř žádný provoz. V obci Iňačovce však skončila cesta a tak přišla na řadu první terénní vložka, která prověřila nejen nás, ale i naše kola. Další cesta k hranicím proběhla v klidu a v pohodě.
Pravý klid však nastal na slovensko-ukrajinských hranicích. U cedule STOP stál mladý, zhruba třicetiletý voják či policista, který viditelně nikam nespěchal a vyloženě se bavil nad lidmi stojícími ve frontě. Navíc ještě Vildu oslovila jakási babka, která mu pak na kolo dala igelitku s párkama. Měl netradiční úkol – převézt párky přes hranici a odevzdat je na určeném místě. Stal se z něj pašerák – začátečník.
Když už jsme se dostali na řadu, tak bylo zajímavé vyplňování vstupního a výstupního formuláře. U tabulky se vzory bylo v tu chvíli docela narváno. Nakonec se však všem podařilo úspěšně přejít na druhou stranu hranice a to včetně našeho pašeráka. Vzhledem k době však už poté následovala divoká jízda Užgorodem za město, kde jsme se ubytovali v poli u řeky Už a šli jsme spát.

Útrata
153,- Sk     nákup v Hypernově v Michalovcích
110,- Sk     mapa okolí Zemplínské Šíravy
20,- Sk     jízdné za kolo

Počasí: jasno,kraťasy s tričkem

TTD: 52,13 km, doba jízdy 3:25
    

Trasa: Praha – Michalovce (vlakem), Michalovce – Vrbovec – Čečekov – Jastrabie pri Michalovcích – Iňačovce – polní cestou – Blatné Remety – Blatná Polianka – Svatuš – Kristy – Jenkovce – Nižné Nemecké – Vyšné Nemecké – hranice SVK a UKR – Užgorod – odbočka na pole na sever od města u řeky Už