Cestování > Ukrajina na kolech > Z Mukačevo - Volovec Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Z Mukačevo - Volovec

13.8.2006
Ráno mě nejprve probouzí otravná moucha, potom mi opětovně nedovolí usnout křik velkého hejna vran a když už se mi to daří překonat, tak přiletí moucha a …

Okolo 8 hodiny vstáváme a venku prší. Naštěstí o půl hodiny později vylezlo sluníčko a tak přípravy na odjezd mohou pokračovat.

Na nádraží jsme přijeli okolo 9:45 a začala asi dvouhodinová domluva s pokladními a informátory. Souběžně s tím došlo i na přebalování a předělávání bagáže u kol. Nakonec Soňa odjela električkou do Čopu ve 12:42, aby se nějak v mezinárodní pokladně domluvila a odjela domů do ČR.
V okamžiku, kdy jsem chtěl zavelet k odjezdu, tak si Vilda všiml, že Tomášovo přední kolo je nějaké prázdné. Takže se měnila duše a po zhruba čtvrťhodince jsme vyrazili směrem na Svaljavu, kde chceme přesednout na vlak, abychom překonali výškový profil mezi Svaljavou a Volovcem. Avšak skutečnost je jiná. Po cca 5 kilometrech jízdy nás Martina upozorňuje, že s jejím kolem není něco v pořádku. Po krátké prohlídce jsme zjistili, že má na asi na třech místech rozpůlený a vyboulený ráfek zadního kola. Po dvou hodinách shánění nového ráfku, kdy jsme po městě najeli zhruba 15 kilometrů se rozdělujeme na dvě skupiny. Tomáš a Martina zůstávají v Mukačevu, kde se pokusí v pondělí kolo opravit. Přespávají ve stejné ubytovně, tentokrát již za 13,- UAH

13 UAH je pravá cena, 30 bylo s provizí, kterou si zařídila Oxana…

Já společně s Vildou jsme odjeli v 16:13 vlakem do Volovce. Jízdenka každého z nás stála 3,30 UAH a jednu má i každé kolo. Zatímco Vilda seděl uvnitř vagónu na lavici a povídal si s lidma, tak já se tlačím v uličce s dalšími dvěma místními kolaři. Problémem spíš je to, že tento prostor slouží kuřákům pro jejich oblíbenou činnost.

Taky mě překvapilo chování místních lidí, kteří v okamžiku, jakmile se otevřely dveře vlaku, se začali rvát do vlaku a to bez ohledu na to, zda už lidi vystoupili či nikoliv.

Naštěstí jsme po necelé hodince a půl dorazili do Volovce, kde však pršelo. Nezaváhali jsme ani minutu a vyrazili jsme hned na Podubovec. Okolo začíná ta opravdová Ukrajina, na kterou jsme se oba těšili, takže nám ten déšť ani moc nevadil. Po pár kilometrech jízdy navíc i ustal.

Kolem nás byly dřevěné chalupy, rozbouřený potok, na zelených kopcích samé krávy a po silnici se prohání hejno hus.V tu chvíli na nás čekal asi tříkilometrový výšlap, který jsme však zvládli a nám se nakonec podařilo přejet z Voloveckého do Mižhirjského rajónu. Vyšlapaný kopec sjíždíme až k hostinci U lva.
Jedná se o zelený dům, který stojí v zatáčce u cesty. Jeho nová fasáda, jakož i okolostojící židle a stolečky lákají okolní cestovatele k zastávce. Zároveň to byl i cíl dnešní naší cesty. S majitelem se domlouváme na ceně za pokoj ve výši 40,- UAH. Pokoj je oproti tomu minulému nádherný a k dispozici je i teplá sprcha a klasické WC. S tím předcházejím se to prostě nedá vůbec srovnat.

Po ubytování jsme zašli na večeři, kterou nám uvařila paní domu. Dáváme si boršč (mňam) a domácí klobásku s hranolkama (taky mňam). Na závěr jsme to zazdili pivem značky Lvivske a protože majitelé nás nepustí do postele, pokud si s nimi nedáme vodečku, tak si dáváme místní vodku no. 1 CHORTICA Platinum, každý po třech panácích. Pak už jsme zapluli do postýlky a zapluli do říše snů, ačkoliv venku zuřila pravá ukrajinská diskotéka.

Útrata
24,50 UAH     nákup potravin v Mukačevu
6,60 UAH     jízdenka na vlak
2,- UAH     příspěvek cigánům hrajícím ve vlaku
40,- UAH     ubytování
40,- UAH     večeře

Počasí: polojasno, kraťasy s tričkem - Mukačevo
déšť, kraťasy s tričkem - Volovec

TTD: 33 km, doba jízdy 2:28

Trasa: Mukačevo-Volovec (vlakem), Volovec - Podubovec (na kole)