Cestování > Jižní Čína > Dian Chi

Dian Chi

27.5.2015
Ráno jsme vstali trochu později a znovu řešili pokračování naši cesty. Rozhodli jsme se jet přímo do Lijiangu a zastavit se v Dali na zpáteční cestě. I když jsme přes cttip.com bookovali vlak vlastně v den odjezdu, lehátka pro nás naštěstí byla. Jezdí tam čtyři noční vlaky, tak jsem na to tak trochu spoléhal. Následovalo řešení výběru peněz. Z blízkých bank to opět nešlo, tak jsme se byli v jedné zeptat proč. Paní se omlouvala, že cizí karty neakceptují a že máme jít do China bank kdesi. Máme strach, jak to budeme  hledat, tak chceme raději vyměnit eura. Paní s Mirkem sepisuje protokol a pak jdeme k dalšímu okénku, kde nám další paní říká, že peníze budou za 20 minut. Ptáme se kolik vlastně dostaneme a kurz je 6,5 za euro, což se nám nelíbí, tak se znovu ptáme na bankomat a paní bez problémů roztrhá pracně vyplněný formulář a jde nám ven ochotně ukázat, kde je ta banka. Sláva. Našli jsme ji a vybíráme 4000 CN¥.

Dian Chi - skanzen

Pak hledáme bus č.K9, který nás má dovézt do muzea národností Yúnnánu. Je to v podstatě skanzen a měl by být největší v Číně. Vystupujeme na konečné a zjišťujeme, že vstupné je 90 CN¥. Mirkovi se tam moc nechce a raději by se podíval do opravdové oblasti Xishuangbanna, která je zmíněna v Lonely Planet. Ptáme se na ni, ale moc přesvědčivě to nevypadá. Mirka nakonec na skanzen přesvědčuji s tím, že po něm vyjedeme lanovkou za 70 CN¥ přes jezero na Xian Shan - západní hory s kláštery.

Skanzen je docela velký, chodíme jak nás napadne. Kousek je vždy zařízený podle nějaké vesnice a o kousek dál zase podle jiné. Jsou tu i lidé oblečení do krojů a někteří něco dělají - pracují nebo na něco hrají.

Když jsme si skanzen prošli, vyrazili jsme se zeptat na tu lanovku a dostalo se nám odpovědi, že už je pozdě - a to bylo jen půl čtvrté. Byli jsme z toho trochu rozmrzelí, ale říkali jsme si, že to třeba zkusíme, až se budeme přes Kunming vracet. Došli jsme aspoň k jezeru, které mělo zvláštně zelenou barvu - asi od řas a sinic. Mirek chtěl ještě přejet lodí na druhý břeh a vracet se jiným autobusem, ale mně se ten nápad moc nelíbil. Nakonec jsme zůstali v parku u jezera a pozorovali lidi. Spousta jich tu piknikovala, spousta hrála karty nebo deskové hry u stolečků a taky tu bylo hodně rybářů. A kousek dál na louce pouštěli někteří draky. Neskutečně vysoko. Pak jsme už museli zpět, na večeři a busem č.107 ze stejné zastávky (GPS: 24°58'03.2"N 102°40'05.0"E), jako ráno na vlakové nádraží.

To bylo obrovské a plné lidí. Naštěstí jsme měli jízdenku koupenou po internetu, tak jsem ukázal mail, co mi přišel a nasměrovali nás k nějakému okénku, kde nebylo ani moc lidí. Ukázal jsem rezervační kód a naše pasy a už jsme měli jízdenku v ruce. Pak nás ještě několikrát kontrolovali - skenovali zavazadla, kontrolovali jízdenku, pasy - naposledy ve vlaku. Místo jsme naštěstí snadno našli, i když nám nebylo jasné, co na jízdence je číslo vagónu a co kupé. Popis dolní, horní lehátko byl pouze v čínštině :) Původně jsem myslel, že si tu koupíme i další jízdenku - do Guilinu, ale když jsem to tu viděl a neměl večer už moc síly, tak to raději vyřešíme po internetu, i když je tam nějaký poplatek.