Cestování >
Indie >
Kalkata
Kalkata
23.9.2010
Ráno před devátou jdeme na trajekt, který je kousek od nádraží a necháváme se za 6 rupií svézt na druhý břeh řeky Hugli. Pak už to má být jen kousek k prvnímu místu, kam chceme - k Victoria Monument. Jdeme asi 15 minut, na obrovské travnaté ploše před mrakodrapy lidé pasou kozy a krávy. Viktoria Memorialu, což je jedna velká galerie. Zvenku krásné, ale uvnitř mě to moc nezaujalo.
Po prohlíce jsme byli domluveni s jedním Kalkaťanem - Saumyem, kterého jsme našel a kontaktoval na hospitalityclub.org, že se potkáme a ukáže nám něco z Kalkaty, popovídáme a snad se dozvíme něco zajímavého. Má ale bohužel zpoždění, takže jdeme sami na oběd do restaurace Haldiram doporučovanou LP. Je tu velký výběr jídel za dobré ceny, bez obsluhy. Člověk si vybere, zaplatí a pak vystojí frontu s lístkem, který dostal. Fotím záběr restaurace pro kamarádku, co dělá u Sodexho Passu, aby viděla, kde všude se stravenkama platí ;-) Saumya po nějaké době přichází sem, takže se seznamujeme a domlouváme, že bychom chtěli projít centrem, podívat se na mramorový palác a do nějakých běžných kalkatských uliček a na závěr zajít někam na společnou večeři.
Směřujeme do centra, nejdříve ke kostelu sv.Pavla, který je bohužel zavřený. Jdeme dál a přicházíme k mramorovému paláci, který jsme si chtěli také prohlídnout. Náš Rough guide ale varuje, že v úterý a ve čtvrtek je zavřeno, zatímco Honzova Lonely Planet o tomto taktně mlčí. Ukazuje se, že v tomto případě bylo lepší spoléhat na Rough Guide. no co, stejně jsme šli kolem. Procházíme běžnýma kalkatskýma uličkama, které jsou ale pro nás nnaprosto nezvyklé a pořád je na co se dívat. Je to poslední místo v Indii, kde jsou ještě rikši tažené lidmi. A je jich tu spousta. Cyklorikšové naložení víc než si dovedete představit, spousta lidí a mezitím projíždí žlutá tramvaj, do které nastupujeme, abychom přejeli na místo, kde se vytváří sochy na blížící se festival Durgapudža. V tramvaji těžko hledám místo, kde bych se mezi větráky narovnal. Docházíme až k řece Huglí a tam se domlouváme, co dál. Nakonec se rozhodujeme jít na New Bazar nakoupit nějaké dárky atd, protože v horách už to bude horší. Kupujeme koření, kabelku, košili atd... Honza a Jarda to vzdávají a jedou sami někam na pivo. My jdeme se Saumyou na večeři. Zjišťuje, co jsme už vše ochutnali a pak se s námi domlouvá a objednává tak, abychom zase zkusili něco nového. K jídlu a pivu nám číšník donáší i talířek, na kterém jsou cibulky, zázvor a chili papričky. Když se ptáme Saumya, na co to je, tak nám vysvětluje, že cibulky a zázvor jsou k pivu, aby mužům nebylo cítit z pusy, když se vrací domů. A chili paprička je chili paprička. Šibalsky na mě mrká, jestli si ji dám. Tak si ji beru a jím ji navenek jako nic. On na mě kouká a prohlašuje, že jsem první Evropan, kterého viděl, že ji snědl. Hm, tak hrozný mi to nepřišlo, asi už jsem si zvykl. On si bere taky a konči v polovině. Když se divím, že ji nedojedl, vysvětluje, že je to moc spicy. Tak jsem si dal ještě jednu... ;-)
Objednané jídlo je výborné - byriamu. nějaké kuřecí maso, koření, ... mňam. Saumya nás chtěl dokonce pozvat, ale to jsme odmítli a pozvali my jeho. Je čas vrátit se na hotel a dojít na nádraži na noční vlak. Daumya nám stopuje taxi, chvíli to trvá, než sežene někoho, kdo je ochotný jet za běžnou taxu a ne za cenu pro cizince. Na hotelu se sprchujeme a balíme. Na nádraží to máme kousek, jen za roh, ale i tak docházíme na poslední chvíli. Necelých deset minut před odjezdem. Trochu nás zaráží, že vlak nevidíme na tabuli a nevíme tudíž, na které nástupiště máme jít. Pak to někoho napadlo: "A jede to určitě z tohoto nádraží?" Vytahujeme jízdenku a tam stojí Seldak, zatímco my jsme na Howraku. Vlaky měly dosud velká zpoždění, ale všude psali, že odjezdy jsou na čas. A tento vlak z Kalkaty vyjíždí. No uvidíme Sháníme taxi a řidič nám tvrdí, že na Seldak to trvá 25 minut, ale slibuje, že pojede rychle. A skutečně se snaží v tom zmatku manévrovat docela odvážně a zapíná jakési houkání. Jsme tam díky tomu asi o tři minuty rychleji, ale samozřejmě pozdě. Řešíme co teď, další noc na nádraží a ztratit jeden den rozhodně nechceme. Naštěstí hodinu po našem vlaku jede ještě Padatik expres. Ptáme se tedy, jak zrušit naši jízdenku a jak se dostat do druhého vlaku. Jako vždy nás posílají sem a tam, takže nakonec jsme si vybrali radu, vlezte bez jízdenky do sleeperu a jeďte.
Po půlhodině přichází průvodčí. Vysvětlujeme mu, co se nám stalo a ptáme se, co se dá dělat. Říká nám, že naše jízdenka na Darjeeling mail není v tomto vlaku platná (což víme) a ptá se, jestli máme general ticket. Nemáme. To ho trochu zarazilo a začal přmýšlet, co s tím. Genaral ticket (běžnou jízdenku) by mohl převést na spací vůz, místo kupodivu je, ale když ji nemáme... Prý bychom si ji měli na dalším nádraží koupit. Když se ptáme, kdy to bude a jak dlouho tam budeme stát, tak odpovídá, že tři minuty. hahaha. Nakonec se nabízí, že to nějak vyřídí a když nevyřídí, tak pojedeme na tu neplatnou jízdenku :-) A už se neobjevil.... Spokojeně usínáme.