Cestování > Ukrajina na kolech > návrat

návrat

18.8.2006
Je 0:40 a já sedím na lavičce na nádraží Korolevo, kam jsme před necelou hodinkou dorazili. Další vlak nám odjíždí až ve 3:01, takže se snažíme nějak tu dobu přečkat. Já si přebalil věci, lehce se najedl, dopsal deník a teď zrovna poslouchám místní rozhlasovou stanici. Vilda se snaží usnout na tvrdé lavičce, která je na něj však krátká.

Cestování vlakem na Ukrajině je stejně zajímavé. Mám dojem, že průvodčí jednotlivých vlaků ví daleko víc informací než pokladní a jsou i daleko sdílnější. Jinak ve vlaku Solotvino – Korolevo jsme za kola nezaplatili ani hřivnu. Tak nevím, jestli to je tím, že jsme na ně nechtěli žádný lístek anebo to má každý vlak jinak.

Okolo druhé hodiny se na nádraží začaly dít podivné věci. Na nástupiště začaly přicházet ženy, které s sebou nesly ty velké vietnamské tašky plné věcí. A neustále mlely pantem, takže Vildův spánek, pokud vůbec nějaký byl, vzal rychle za své. Až do příjezdu vlaku tam prostě bylo hodně rušno.

Cestu mezi Korolevem a stanicí Báťovo popsat nedokážu, jelikož jsme ji v rámci výměnného spánkového režimu celou prospal. Následný přestup na vlak do Chopu proběhl v pohodě a tak jsme se objevili něco málo po šesté na nádraží v Chopu. Celé to noční putování nás stálo10,- UAH, což je částka okolo 50,- Kč.

Trasa naší noční jízdy vedla po železnici skrz následující města: Solotvino – Tjačiv – Chust – Korolevo – Nove Selo – Veregove – Báťovo – Chop.

Z Chopu jsme vyrazili směrem k hranicím s Maďarskem, protože se nám nechtělo čekat 4 hodiny na vlak do Čierné nad Tisou. Bohužel tento hraniční přechod je pouze pro automobily, takže smůla.Potom jsme jeli po cestě, která se na mapě tvářila, že vede na Slovensko. Na konci cesty však na nás čekalo lopuší a vysoký plot s ostnatým drátem.

Do třetice jsme to vzali směrem na obec Mali Sejmenij, neboť nám pohraničníkem bylo porazeno, že by zde měl být hraniční přechod pro pěší. A taky tam byl. Byl to malý přechod a naštěstí v našem směru přechodu zde nikdo nebyl. Zato ve směru na Ukrajinu bylo narváno.

Odbavení proběhlo v pořádku až na to, že po mě slovenští pohraničníci chtěli zaplatit pokutu ve výši 2.000,- Sk za dopravní přestupek z roku 2004. Tak jsem se s nimi trochu dohadoval, ale nakonec jsem nic neplatil. Zvlášť když jsem nic nespáchal.

V 9:45 kyjevského času jsem se dostal do prostoru Evropské unie a kromě přesunu času o hodinu zpět jsem se mohl opět svobodně nadechnout. Na nic jsme nečekali a vyrazili do Čierné nad Tisou.
Vzhledem k tomu, že jsme neměli mapu, tak to bylo trošku složitější, ale zvládli jsme to naprosto v pohodě. A díky tomu, že jsme dorazili dřív než vlak z ukrajinského Chopu, tak jsme odjeli i dřívějším vlakem do Košic, pak do Žiliny a v 18:15 jsme naši cestu ukončili výstupem z vlaku na nádraží v Přerově. Na Ukrajině jsme dnešní den urazili 33,11 km, na Slovensku pak 16,14 km a 3,25 km v ČR.

Útrata
10,- UAH     jízdné vlakem
146,- Sk     jízdné Čierna n.T - Košice
593,- Sk     jízdné Košice - Přerov

Počasí: jasno, kraťasy s tričkem

TTD: 52,5 km, doba jízdy 3:03

Trasa: noční trasa vlakem – hraniční přechod do Maďarska – Solomonove – Sjúrte – Mali Sejmenij (hraniční přechod UKR – SR) – Čierná – Čierná nad Tisou (na kole, dále vlakem) – Trebišov – Košice – Liptovský Mikuláš – Žilina – Púchov – Valašské Meziříčí – Hranice na Moravě – Přerov