Okolí Haputale

18.3.2013

5:20 za tmy vyrážíme i s Danielem a v Haputale kupujeme vodu. Řidič má pak problém nastartovat, ale po pár minutách se zadařilo. Jelikož nám tvrdí, že tam pojedeme hodinu a víme, že slunce vychází tak deset minut po šesté, tak máme strach, že východ opět nestihneme. Řidič se ale snaží a žene to po té strašné cestě mezi čajovými políčky díra nedíra. Až pak zastavuje a oznamuje 'tyre broken'. Tak a je to jasné, koukáme, jak se začínají osvětlovat vrcholky, když řidič mění pneumatiku.

Tentokrát jsme na vrcholu jen s půlhodinovým zpožděním, tak přece jen to stálo za to, čajové plantáže nasvícené vycházejícím sluncem...
Řidič nás vysadil v zatáčce a my už měli dojít na kopec sami. Když jsme se vrátili zpět na toto místo, zkásli nás každého o 50 LKR, za auto by se mělo platit 100. Jindra si pak začal stěžovat, že jsme vlastně na Lipton's seat nebyli, že to na fotkách vypadá jinak. Tuto část přípravy jsem podcenil, takže jsem to netušil, ale měl pravdu, jen to mohl říci, když jsme byli nahoře. Zpět už se nikomu nechtělo, navíc rozhledy by byly asi stejné a museli jsme být hodně blízko.

Sestupujeme pěšky dolů po silnici, naším cílem je továrna na čaj. V malé vesničce nahoře mají nový krásný hinduistický chrám, tak jsme si ho prohlédli. Po cestě dolů jsme zahlédli sběračky čaje, takže jsme se vypravili ještě k nim a vyfotili si je. Máme i štěstí, trefujeme se do přestávky, kdy odevzdávají, co natrhali. Každý pytel se váží, zapisuje, a podle toho jsou odměněny.

Do továrny v Dambatenne, kterou založil Sir Thomas Lipton se na rozdíl od té v Kandy platí vstupné 250 LKR a za odměnu je tu zakázáno fotit. Je ale obrovská. Na prodej tu mají jen dva různé balíčky čaje.

Zpět do Haputale se vracíme za 30 LKR přeplněným - no spíše přetékajícím malým autobusem. Jsme rádi, když tu půlhodinku máme za sebou, zvlášť já, který se tam se svou výškou nemohl narovnat.

U autobusu v Haputale potkáváme Aliho i řidiče a domlouváme se, co budeme tedy dělat dál, jestli přespíme, abychom to Alimu mohli říci. Jana by jela k moři, nám ostatním se ještě nechce. Jdeme nejprve na oběd do restaurace. Rádi bychom si udělali ještě výlet k vodopádu, ale počasí se kazí. Ráno tu bývá hezky, kolem poledne se zatáhne a večer prší. Místní nám ale tvrdí, že pršet nebude, my tomu s Jindrou taky věříme a navíc jedeme kus od Haputale, tak se rozhodujeme to risknout. Jana zůstává a my se Sylvou a Jindrou sedáme do tuk tuku, který nás k vodopádu Diyaluma za 1500 sveze. Cesta trvá hodinu a pak chceme jít nad vodopád. Domlouváme se tedy, že čekat na nás bude tři hodiny a cenu zvyšuje na 1800.

Vodopád Diyaluma je třetí nejvyšší na Srí Lance podle Lonely Planet a dokonce druhý nejvyšší podle Rough Guide :)

Vyhlídka na vodopád je na GPS souřadnicích: 06 43' 52.022" N 81 01' 47.117" E,
O pár km dál na (06 43' 35.4" N 81 01' 51.6" E) začíná cesta, která vede k továrně na gumu. Tam nás vedou tři kluci, kteří se vrací ze školy a ukazují nám kaučukovníky. Za továrnou nás nasměrovala matka jednoho z nich a cesta už by měla být jednoduchá - po pěšince vzhůru. Podle RG - pokud si nebudeme jisti kam dál, máme volit cestu nahoru. Funguje to. Podle LP zase víme, že nahoře se cesta dělí - vlevo na vrchol vodopádu a rovně k jezírkům nad ním. Jdeme se koupat :) Voda není ani moc studená a je to paráda.

Dole nás pak paní provedla továrnou na zpracování kaučuku - měli jsme na to jen deset minut a dali jsme ji 100 rupií a nějaké drobnosti pro děti.

Doma pak máme klidný večer, oproti slibům jiného jídla bylo opět ale výborné kari s rýží, platíme dohromady za 3 noci 7500 LKR, 3900 za jídlo a 600 za tři konvičky čaje s mlékem.

Kontakt na naše ubytování:
Ali Home
Temple road, Haputale
+94 726 157 484
ali.haputale@gmail.com
GPS: 06 45' 56.439" N 80 57' 05.839" E

Ali se snaží, ale líbít se vám u něj asi bude, pokud chcete popíjet :(
Mohu ale doporučit výborné jídlo jeho dcery