Sigiriya

9.3.2013

Budíček máme na 5:40, v šest prší. To je dovolená ;)
Na 6:30 máme domluvenou u Ajitha snídani. Přináší nám hoppers - 1x s vajíčkem, 3x obyčejný, na který si mažeme marmeládu nebo jíme s banánem. Takové jiné palačinky, moc dobré. Chtěli jsme být na skále stejně jako v chrámech dřív, než tam budou davy, počasí nám ale nepřeje. Pršet přestává až o půl deváté. Po chvíli je už pěkné horko, na které ještě nejsme úplně zvyklí.

Rozhodli jsme se dnes nejít na hlavní skálu, ale na sousední Pidurangalu, o které se moc neví a kterou nám Ajith doporučil, že výhledy jsou tam stejné a vstupné nestojí $30 ale jen 200 LKR. Navíc je bez turistů. Vstup je asi 1-2 km od vchodu na Sigiriya rock. Po zaplacení vstupného jdeme nejdříve k malému chrámu se dvěma místnostmi, vpravo od něj vede cesta nahoru, kde je šipka k Old temple. Nejsme si úplně jisti kudy jít, ale říkáme si, že v nejhorším se aspoň podíváme k dalšímu chrámu. Starý chrám je ležící Budha z cihel pod převisem. Váháme jak dále, protože cesta se ztrácí. Naštěstí ale zrovna prochází průvodce se dvěma německými důchodci, tak jdeme kolem Budhy dále, nejprve trochu dolů a pak opět nahoru do skal. Cesta není chodník už ani náhodou, v závěru dokonce přeskakujeme průrvu na velkou skálu a pomáháme si u toho. Důchodce obdivuju, že do toho šli. Nahoře je velká plocha skály, kde se povalujeme, procházíme a koukáme do kraje.

Dolů jsme sešli stejnou cestou jako nahoru a u vody nás čekalo první setkání s varanem. Cikcak cestou se vracíme do Sigiriye a u prvního stánku si dáváme kokos za 40 LKR. Stala se z toho tradice a kokos jsme si už pak dávali vždy tady. O kousek dál jdeme do restaurace, kde si pochutnáváme na výborném rice and curry za 300 LKR nebo já s kuřetem za 400. Ochutnali jsme poprvé sambol - směs kokosu a chilly, o kterém psali v průvodci a i když byl ostrej, žádnej jsme nenechali. Hlavně holky se o to posnažily. Oběd je stylem sněz co chceš/můžeš. Je nám nabízena rýže, dal či cokoliv co by nám chybělo na přidání.

Vracíme se na ubytování do Lion Lodge a od Ajitha si půjčujeme všechna čtyři kola, co tam má. Nejsou zrovna pohodlná, ale jet se na nich dá. Ajith nás směřuje na blízké jezero a že je tam nějaká skála. Tu jsme sice nenašli, ale jezero bylo krásné a po cestě jsme obdivovali rýžová políčka. Jedeme dál kolem jezera, zkoušíme s Jančou i závodit, což je s těmito koly a na této cestě trošku adrenalin. Pokračujeme dál a když si nevíme rady jak dál, vytahujeme mobil s GPS a na displeji na mapě si volíme cestu dál. Je z toho krásná projížďka kolem potoku, ve kterém se koupou místní. K horám v dáli to ale už nestíháme a raději se vracíme, abychom se vrátili do tmy.

Do Sigiriye se vracíme za soumraku, opět si dáváme kokos u toho stejného stánku a ve stejné restauraci jako na oběd jíme kothu roti - všichni dohromady za 300 LKR s pivem taky za 300. Kupujeme si dnes na večer papáju, kterou nám opět naporcoval Ajith a kousek si s námi dal. Pak ještě ananas, povídání, fajn večer.