Cestování > Jižní Indie > Kochi Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Kochi

1.8.2014
Po snídani v hotelu jsme se rozhodli navštívit židovskou čtvrť s nejstarší synagogou v Asii. Od rána ale hrozně pršelo, což nám procházku po čtvrti značně znepříjemnilo. Navíc jsme si neuvědomili, že je pátek a že synagoga i holandský palác jsou zavřené. Podívali jsme se na ně aspoň zvenku a šli zpátky. Cestou na hotel jsme se zastavili na oběd v restauraci. Čerstvé mořské plody jako rozloučení s Indií stály za to. Chtěli jsme ještě nakoupit některé věci v supermarketu, ale byl bohužel zavřený. No možná naštěstí zavřený, protože jsme si stihli na hotelu akorát zabalit věci, zaplatit a dojít na autobusovou zastávku. I přesto že jsme tam byli dřív, tak autobus už tam stál. Tomáš se mi divil, proč za ním utíkám, když má jet až za 5 minut. Když se ale rozjel, tak pochopil a začal utíkat taky. Chvilku jsem se ho snažila dohnat. Ve chvíli, kdy už to vypadalo, že nám jednoduše ujede před nosem, řidič zastavil a my jsme mohli nastoupit a dojet na letiště v klidu s časovou rezervou. Prý mě při mé snaze doběhnout autobus podporovali místní, ale to jsem nevnímala. Mezinárodní letiště Kochi je od města vzdálené asi 40 kilometrů a jízda autobusem trvá zhruba dvě hodiny. Po příjezdu na letiště nás jako první uvítalo kulometné hnízdo a skupinka lidí tlačící se u dveří. Pochopili jsme, že jsou to přílety a šli si sednout do kavárny, protože času jsme měli spoustu. Po kávě jsme šli do odletové haly. U dveří stál voják se samopalem a kontroloval letenky. Řekl nám, že jakmile vejdeme dovnitř, tak se už nemůžeme vrátit. To nám nevadilo. Šli jsme dovnitř a čekali na náš let. Čas jsme si krátili loučením se s indickou kuchyní. Čas rychle uběhl a my jsme po třech kontrolách mohli nastoupit do letadla do Bombaje. V Bombaji jsme pak museli projít ještě třemi prohlídkami, ale nakonec jsme se dostali až do letadla do Paříže. Unavení jsme další den v 8 přistáli v Paříži, kde jsme měli 5 hodin na přestup do letadla do Prahy. Celou tu dobu jsem táhla v batohu mrkev z Ooty, protože jsme jí koupili trošku víc, než sme stihli za dva dny sníst. Pán se při kontrole docela divil, že táhnu z Indie mrkev.  Asi se mu to nestává každý den. Do Prahy jsme doletěli o půl 4 odpoledne s půlhodinovým zpožděním. Pak nás čekal ještě zběsilý úprk na hlavní nádraží. Sotva jsme došli na nástupiště, přijel nás oblíbený vlak RegioJet. Opět jsme měli hrozné štěstí na čas. Do Olomouce jsme dojeli v 8 večer. Po asi 30 hodinách cestování. A tak skončilo naše putování po jižní Indii.


[Error loading the WebPart 'lightbox' of type 'lightbox']