Cestování > Jižní Indie > Udupi Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Udupi

24.7.2014
Budíček už byl tentokrát v 7 ráno. Předchozí den jsme si domluvili na recepci, že nám o půl 8 donesou snídani a na 8 objednají rikšu na nádraží. Jenže v Indii si nemůžete být nikdy jistí, že Vás dobře pochopí a že věci budou tak, jak jste si předchozí den domluvili. Nicméně nás mile překvapili a vše bylo tak, jak jsme si domluvili. Taxi nebylo zrovna z nejlevnějších, když nás na nádraží zavezlo za 600 rupií, ale tak byli jsme rádi, že jsme se z hotelu u pláže dostali do města. Na nádraží jsme byli už o půl 9, pro klid naší duše. Podívali jsme se na odjezdovou tabuli, kde bylo napsáno, že náš vlak má odjíždět z prvního nástupiště. Tam už ale vlak stál, tak jsme si mysleli, že je to ten náš. Na každém dálkovém vlaku je z vnější strany přilepen u dveří papír, kde je napsáno jméno cestujícího, kam jede a jeho sedadlo. V období dešťů to ale není nejrozumnější systém. Na vlaku totiž zůstal jen jeho velmi malý zbytek. Zeptali jsme se proto pána, který šel okolo, co je to za vlak. Náš nebyl, tak jsme si sedli na nádraží na lavičku a čekali. Přijel s půlhodinovým zpožděním, což je na Indii slušný výkon. S očekáváním možného i nemožného jsme nastoupili. Vlak byl čistý a prostorný. Nikde žádné slepice ani kozy, lidi na střeše taky neseděli. Dokonce si s námi jeden místní pán i vyměnil sedadlo, abychom s Tomem mohli sedět vedle sebe. Vlak se pomalinku, ale jistě rozjel a za okny se začala míhat krásná zelená krajina posetá rýžovými políčky, na kterých se pracovalo nebo louky s pasoucím se dobytkem. Jednoduše šlo poznat, že je zrovna čas životadárného letního monzunu přinášejícího vláhu. Někde teda bylo vody až moc a osobně bych to tipla na povodně, ale to je vedlejší. Indické vlaky nejezdí moc rychle, takže máte dostatek času si tu nádheru dokonale prohlédnout. Často jsme projížděli tunely nebo přejížděly mosty. Ani jedny ze staveb se mi nezdály moc bezpečné, ale projely jsme je naštěstí bez problémů. Vlakem často procházeli různí prodejci a nabízeli čaj, kávu, sušené banány nebo sendviče. Kdybyste se ve vlaku rozhodli, že Vaše oblečení už není in, tak si můžete koupit taky tepláky nebo tričko. Po asi 5 hodinách jsme vystoupili v Udupi. Nejdřív jsme chtěli sehnat rikšu. To nebyl až takový problém. Vedle nádraží bylo jejich parkoviště a vedle parkoviště budka, kde bylo nutné si rikšu nejdřív předplatit. Což nám ale vůbec nevadilo, protože jsme to takhle měli levnější, než kdybychom si cenu měli zařídit sami. Rikša nás pak dovezla k našemu hotelu, který stál naproti centrálnímu autobusovému nádraží. Nejdřív jsme si zanesli věci na pokoj a pak jsme se vydali do města. S názorem, že kde je hodně místních, tam se dobře vaří, jsme se posadili do jedné jídelny. Jídlo bylo dobré a navíc nám ho donesli okamžitě. Po obědě je v Indii zvyk, že Vám donesou mentolové kuličky nebo zelený kmín. Nejdříve jsme si ho dávali, ale když jsme viděli, jak v téhle jídelně do toho kmínu hází mince, tak nás chuť přešla. Po obědě jsme se šli podívat do chrámového komplexu, kvůli kterému jsme do Udupi přijeli. Zrovna když jsme šli po ulici, tak mě někdo chytl za ruku. Byla to asi tak patnáctiletá slečna s dítětem a ukazovala, že chce peníze. My jsme jí ale žádné dát nechtěli. Tak mě vztekle bouchla do zad a šla pryč. No, i to je součást místní kultury. Pár ulic kolem chrámů je obehnáno plotem, aby tam nejezdila auta a nerušila věřící. Vzniká díky tomu takové město ve městě. Neslyšíte tam žádné zběsilé troubení ani nevidíte tlačící se davy. Díky tomu je tam kouzelná atmosféra. Jako první jsme chtěli navštívit Krišnův chrám, který je nejdůležitější ze všech. Venku jsme si museli nechat boty a pak jsme se mohli kochat hinduistickým uměním. Uvnitř chrámu zrovna probíhaly nějaké oslavy. Několik žen sedělo na zemi a zpívalo při pletení věnců z květů. I přesto, že nejsme hinduisti, nám bylo dovoleno si projít celý komplex. Na jednom místě dokonce stálo jeviště, kde probíhalo představení postarších dam, které nejdřív zpívaly a pak i tančily. Dokonce se k nim přidal i jeden z mnichů, ale podle našeho názoru jim při tanci spíš překážel. Po představení jsme pokračovali v prohlídce a zjistili jsme, že součástí chrámu je i kravín. Tam jsme ale kvůli smradu moc dlouho nezůstali. Venku se mezitím udělalo hezky, tak jsme se rozhodli, že toho musíme využit a vyrazili jsme na pláž ve vesnici Malpe. Z Malpe se dá dojet na ostrov, kde údajně přistál i Vasco da Gama, ale my jsme tuto možnost nevyužili kvůli rozbouřenému moři. Pláž ale taky moc hezká, tak jsme si aspoň udělali hezkou procházku. Zpátky jsme pak jeli na doporučení místních MHD, což byl taky zážitek, když jsme pak museli za jízdy vyskakovat.


[Error loading the WebPart 'lightbox' of type 'lightbox']