Cestování > Jižní Indie > Mysore Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Mysore

27.7.2014
Vždycky jsem si myslela, že Indie je hinduistická země, ale když nás v 5 ráno probudilo muezínovo vřískání, začala jsem o tom pochybovat. Vstávat jsme ale přemohli až kolem 9. V ceně hotelu byla i výborná snídaně, kterou jsme si užili a vyrazili do města. Hned před hotelem stála rikša. Řidič byl moc milý a neustále si s námi povídal a ukazoval nám knihu svých spokojených klientů a chtěl nám udělat tour de Mysore. Pořád opakoval něco o výrobně parfémů. My jsme říkali, že bychom se tam možná svezli, ale až po muzeu železnice. Jako správný indický obchodník nás ale rovnou zavezl do výrobny. Povedlo se nám ho ale přesvědčit, že chceme nejdřív do muzea a pak že teda pojedeme sem. Ale když jsme viděli, jak se s nějakou ženskou domlouvá o ceně za to, že nás tam doveze, tak nám prohlídku výrobny pěkně znechutil. Když nás dovezl do muzea, tak jsme s ním už nikam jet nechtěli. Muzeum železnice bylo malinké, ale moc pěkné. Měli tam několik historických kusů vlaků a mašinek a my jsme se mohli jít podívat i dovnitř, což nás nadchlo. Po areálu muzea jezdil i malý vláček pro děti a byla tam i budova s nějakým exkluzivně luxusním vlakem. Uvnitř budovy stál děda a pustil nám na ukázku historický větrák. Usmáli jsme se za to na něj a on hned natahoval ruku..
Z muzea jsme si udělali procházku do paláce. Pro místní byli dva bílí chodci lákavá nabídka a tak na nás neustále někdo mluvil, abychom se nechali svést nebo si koupili zrovna jeho zboží. Bylo to hodně náročné, tak jsme si museli dát pauzu v podobě kávy a zákusku. Posílení jsme byli připraveni jít dál k paláci. Koupili jsme si vstupenky za 200 ( ze záhadného důvodu mi nechtěli dát studentskou slevu) a šli se podívat dovnitř. Palác obklopují rozlehlé trávníky a přiléhá k němu několik budov a chrámů. Do jednoho nás pustil jeho správce, protože jsme ho zrovna viděli vcházet. Samozřejmě svoji dobrou vůli chtěl vyčíslit v rupiích a tak když jsme odcházeli z prohlídky chrámu, natáhl ruku. Tomáš mu dal, co měl zrovna v kapse. Když správce zjistil, že jsou to jen 4 rupie, tak si odfrkl, peníze nám vrátil a nechal nás jít ven.  Z chrámu jsme pak šli na obhlídku paláce. Jako téměř všude v Indii, i tady bylo nutné si před prohlídkou sundat boty. Naštěstí nedaleko vchodu byla úložna bot v ceně vstupenky. V paláci se nacházelo několik obrazů, lustrů, pár kusů oblečení a drobností. Oproti tomu, co se ale dá vidět na českých hradech a zámcích, to nebyla žádná hitparáda. Ale pak jsme pochopili proč tomu tak je. Indové totiž nedodržují žádná pravidla ani uvnitř památek a v klidu podlézají zábradlí pro to, aby udělali skvělou fotku, a neváhají pro ni udělat cokoliv. Po prohlídce paláce jsme si šli vyzvednout boty a pokračovali do zadních částí zahrad okolo paláce. Nacházelo se tam i muzeum, kam jsme se ale rozhodli nejít, jelikož nám za tu cenu nepřišlo natolik atraktivní. Po prohlídce jsme si šli nakoupit suvenýry, které se daly koupit před palácem za slušnou cenu. Tomášovi se líbila píšťalka na kobry. Prodejce za ni ale chtěl 800 rupií. Já jsem mu řekla, že jsem ochotná mu dát maximálně 50. Jen se zašklebil a zeptal se nás, jestli si děláme srandu. Tomáš se na něj otočil a řekl, že on si začal. Prodejce pak za námi volal postupně se snižující cenu. Když už byl na 100, tak jsme ji koupili. Nechtěli jsme se pak dál prodírat davem, tak jsme šli znovu do paláce a vyšli odtud jiným vchodem.  U východu jsme si pak všimli několika slonů. Neváhali jsme a šli rovnou za nimi. Jejich majitelé nás na ně nechali vysadit a ochotně nás fotili. Byl to skvělý zážitek. Od slonů jsme se šli najíst do restaurace u ZOO. Byla to spíš taková jídelna. Obsluha tam chodila okolo stolů s kýblem a obrovskou naběračkou a kydal omáčku lidem do talířů. Přiznám se, že se mi ulevilo, když nám jídlo donesli klasicky. Po obědě nás čekal park u jezera, kde jsme doufali, že bude přece jen o trošku méně lidí. U vchodu jsme zaplatili zálohu na plastovou láhev a dostali na ni nálepku. Je to opatření pro to, aby lidi neházeli láhve do vody a park tak zůstal čistý. Cesta k jezeru byla rozvrtaná a teprve se stavěla, ale dál už park vypadal příjemně. Na chvilku jsme si sedli na jednu z mnoha laviček a kochali se výhledem na jezero. Zavítali jsme i na ptačí vyhlídku, odkud byl výhled na jezero a město ještě hezčí. Celou prohlídku pak doplnila ptačí voliéra. Po celém dni chození jsme toho měli už vcelku dost a byli jsme unavení. Rozhodli jsme se proto si vzít na další zastávku rikšu, která nás zavezla k Ashramu, okolo kterého se rozkládají zahrady bonsají. Nejdřív jsme navštívili chrám, ale po těch dvou týdnech jsme z něj už nebyli tak nadšení, i když byl krásný. Raději jsme šli obhlédnout bonsaje, kterých bylo v zahradě požehnaně. Dojem ale kazil hlídač, kterému neušlo vůbec nic, co se v zahradě pohnulo. Nám ale ušlo, že se prohlídka musí konat v šipkách namalovaných na chodníku. Po bonsajích jsme si šli na bylinný čaj, který je specialitou Ashramu. Trochu nás překvapilo, že i bylinný čaj chutnal jako náš oběd. Vážně se to nedalo vypít celé.
Z Ashramu jsme jeli rikšou zpátky k paláci, protože byla zrovna neděle a to je den, kdy se palác rozsvěcuje několika tisíci žárovkami. V jeho okolí už se srocovaly davy lidí, někteří seděli na trávníku a pojídali oříšky, které se daly koupit od několika mladých kluků, kteří využili obchodní šanci. Palác se rozsvítil přesně v 7, jak bylo slíbeno a svíti až do 8. Hned u vchodu hrála kapela, která ale nebyla v tom hluku vůbec slyšet, jelikož od ní byl udržován dostatečně velký bezpečnostní odstup.
Dostatečně unavení z celého dne jsme dorazili na hotel a téměř okamžitě jsme usnuli.


[Error loading the WebPart 'lightbox' of type 'lightbox']