Cestování > Jižní Indie > Ooty Vyhrejte vstup na cestovatelské 3D promítání

Ooty

29.7.2014
Ráno po probuzení jsme nejdřív zamířili do restaurace naproti na snídani. Opět jsme netušili, co jsme si objednali, ale když to donesli, tak jsme vůbec nelitovali. Donesli něco jako obrovskou palačinku s klasickými indickými omáčkami. Po snídani jsme se vydali hledat půjčovnu skútrů. Při půjčování jsme se ptali na indická dopravní pravidla. Pán se na nás jen usmál a řekl, že se jezdí vlevo.
Vydali jsme se k jezeru Pykara. Cestou jsme se zastavili na shooting point, což byl kopec s krásným výhledem, kde se zaplatilo vstupné na to, abychom si mohli vyjít na kopec a ten výhled vyfotit. No aspoň byl na kopci typický příbytek místních obyvatel. Poté jsme dojeli k jezeru.  Bylo moc krásné, ale mrzelo nás, že se kolem něj nemůžeme projít, pouze se projet na loďce, což nás moc nelákalo. Dali jsme si aspoň oběd v restauraci s výhledem na jezero a pak jeli dál. Krajina kolem byla uchvacující, stále se kolem míhaly kopce s čajem a do toho vesničky. Prostě kouzelné. Škoda jen, že začalo pršet, takže jsme se obrátili a jeli zpátky. Jakmile jsme dojeli do Ooty, tak se samozřejmě vyčasilo. Rozhodli jsme se proto vyjet na Dodabetta peak, kde se nachází rozhledna. Já jsem protestovala, že přece nahoru nemůžeme jet na skútru, ale Tomáš mi odmítl zastavit, takže jsme nahoru vyjeli. Od parkoviště to už byl pouze kousek k rozhledně. Samozřejmě jsme nejdřív museli zaplatit vstupné, ale stálo to za to. Nahoře sice strašně foukalo, ale prodávali tam výborný mátový čaj a jakési zajímavé placky. Užili jsme si krásný výhled a pak jeli do čajové továrny, která byla po cestě zpátky do Ooty. V továrně jsme si nejdřív prošli malé muzeum, kde dokonce byla zmínka o tom, že se čaj v češtině řekne čaj. Pak jsme šli do výrobny. U každého stroje bylo napsané, k čemu slouží a co se s čajem děje, takže i bez průvodce byla prohlídka zajímavá. Byl už večer, takže jsme jeli vrátit skútr a šli jsme na večeři k našemu oblíbenému stařečkovi uprostřed městečka. Pán sice vůbec neuměl anglicky, ale vždycky se na nás mile usmíval. Když jsme si objednávali, tak jsme si dělali srandu, že si v kuchyni určitě říkají, jestli nepřijel zájezd. Když to jídlo bylo ale tak skvělé a tak levné…


[Error loading the WebPart 'lightbox' of type 'lightbox']