Cestování > Jižní Afrika > NP Etosha

NP Etosha

14.8.2013
Brána kempu se otevírá každý den se svítáním, což je dnes v 6:19. Vstáváme tedy 5:45, balíme vše do auta a v  6:25 se nám podařilo vyrazit opět nadšeně na pozorování zvěře. Nejprve míříme už potřetí k napajedlu Chudob, tam ale nic není, tak zkoušíme druhé noční napajedlo Klein Namutoni. Tam ale běhá jen jeden šakal. Dáváme ještě jednu šanci CHudobu, ale opět nic. Tak jedeme dál, do kempu Halali to máme 70km. To je sice nic ve srovnání s tím, co jsme jezdívali, ale pokud u toho člověk zastavuje a fotí...

Všechna napajedla víceméně zklamala, ale kolem cest toho bylo dost k vidění i tak. Stáda antilop a zeber, žirafy, které byly docela blízko a nakonec i sloni přímo na cestě. Když nám slon přišel úplně k autu, byl to dost zvláštní pocit. Jak se blížíme ke kempu Halali, vidíme že tu zrovna hoří. Kemp je ale mimo požár, tak vjíždíme dovnitř, hlásíme se na recepci (opět jsme ho měli zabookovaný = zaplacený na dnešek dopředu) a vybíráme si kempovací místo. Přes poledne nemá cenu jezdit pozorovat  zvířata, tak jsme si aspoň konečně pořádně vyprali, uvařili si oběd a skočili do bazénu, který byl pěkně studený.

Odpoledne řešíme kam jet,  když kolem hoří a musíme trochu měnit trasu. Jeli jsme přímo kolem požáru a v podstatě vyhořela jen tráva, takže asi nic hrozného. Jedeme se podívat na solnou pánev Etosha - na místo Etosha Lookout a trochu tam blbneme s focením. Po cestě jsme viděli zebry, jinak nic zvláštního. Až když jsme těsně před setměním přijeli do kempu a šli se podívat v kempu na přilehlé napajedlo Moringa, tak u něj byli zrovna nosorožci a pak také skupinka slonů. Večer pak bylo vidět oranžový obzor,  jak hoří. Odchytnul si mě tam jeden Kanaďan a byl šťastný,  že konečne natrefil na někoho, kdo má stejnou zrcadlovku, protože mu prý v letadle ztratili zavazadlo, ve kterém měl nabíječku.

Na večeři si děláme rýži s tuňákem a kukuřicí a popíjíme víno a těšíme se na další den.