Cestování > Peru a Bolívie > Arequipa

Arequipa

30.6.2009

Ari quepay – tak fajn, tady zastavíme
 

Do Arequipy jsme přijeli kolem šesté ráno na rušné nádraží. Je to druhé největší peruánské město a oproti Limě je opravdu moc pěkné. Na nádraží jsme zašli na informace a Simča vyptala hostel v námi udané cenové kategorii. Paní celkem ochotně obvolala několik hostelů, ale až třetí měl volné pokoje. Výhodou tohoto způsobu domluvy z nádraží bylo taxi zdarma. Myslím, že jsme měli velké štěstí na toto ubytování, bydleli jsme v hostelu Pasado del Sol, který byl blízko centra (asi 15 minut pěšky) a který byl hlavně moc pěkný (s krásnou koupelnou na pokoji, s internetem, poměrně bohatou snídaní v patiu). Paní na recepci nám sdělila, že sice nemá dva dvoulůžkové pokoje ani čtyřlůžkový, ale že nám přidají do trojlůžáku jednu postel. Prostě paráda, nejlepší ubytko v Peru a ještě jen za 75 Sol pro všechny čtyři (normální cena tam je 120 solů za dvojlůžko). Hned po příchodu do hostelu jsme narazili na partičku Čechů, jsme opravdu všude:), kteří trávili svou expedici trochu jiným způsobem – s šéfkou Naďou strávili týden v džungli u místních šamanů a celkově měli cestu zaměřenou tímto směrem.

Po osvěžující sprše jsme se vydali na prohlídku města. O Arequipě se v průvodcích píše, že je to nejkrásnější město v Peru a že tu žijí bohatší lidé. Bylo to docela znát. Náměstí s krásnou katedrálou a koloniálními stavbami s podloubími a palmami, spousta kostelů I tržišť. My se nejdříve vydali na předměstí na mirador, odkud byl výhled na sopku El Misti a teprve pak se vydali do centra na Plaza de Armas a hlavní tržiště. Po procházce na mirador jsme si zašli na oběd, který určitě stojí za zmínku. Chtěli jsme najít nějakou místní neturistickou restauraci, což se nám nakonec plně podařilo. Vstoupili jsme do tmavé místnosti, kde se nás ujala místní servírka a odvedla nás po strmých dřevěných schodech do “salonku”, nízké podkrovní místnosti s dřevěnou podlahou a stolem s židlemi, který před námi utřela od předchozích jedlíků. Nabídla nám menu, ale protože jsme si nedovedli pod názvy nic moc představit,  donesla nám na ochutnání od každého – dva druhy polévky, dvě hlavní jídla a dezert. Báječně jsme se nadlábli, měli jsme každý zeleninovou polévku, maso s rýží a bramborem a jako dezert sladké domácí želé, a to vše za neuvěřitelné 3 soly na osobu.

Po prohlídce centra města jsme se vydali na hlavní tržiště, což byl další zážitek. Měli tam strašnou spoustu ovoce, se kterým jsme se dosud nesetkali, tak jsme zakotvili u jednoho prodavače, který nám dal vždy ochutnat a my si pak dva tři kousky koupili. Měli jsme minibanánky, chirimoyo, grandiu... Pája se vydal hledat obchodníky s cocou, my si koupili cocové bonbony a byli jsme všichni spokojení.

Odpoledne jsme navštívili klášter Santa Cataliny, který je obrovský a krásný. Dá se tu prý strávit celý den, ale nám ty dvě hodiny úplně stačily, abychom si udělali představu. Barevná nádvoříčka se střídala s kaplemi a kuchyněmi, kterých tu bylo opravdu nepočítaně.