Colca kaňon - Až na dno

Dnes jsem si sáhla na dno, a to nejen na dno kaňonu:) Čekal nás výstup zpět do Cobanaconde, což představuje 3-4hodinový výšlap strmou skálou (převýšení 1 km). Spousta turistů, kteří cestují s cestovní kanceláří,  absolvují tuto cestu ještě za tmy (vychází i ve 2 hodiny ráno), aby ráno stihli autobus na Cruz del Condor, vyhlídku na kondory. Nám bylo řečeno, že je to jen turistická atrakce a že kondory uvidíme I tak, takže jsme v klidu vyrazili až před 6. ráno. Příjemné bylo, že jsme šli celou cestu ve stínu, protože kdyby už svítilo sluníčko, bylo by to ještě mnohem horší. I když jak pro koho, Simča s Pájou kaňon téměř vyběhli za necelé 2 hodiny, já se šinula necelé 4 (ale do limitu jsem se vešla:) Když jsem se nahoře vzpamatovala, mohla jsem pozorovat několik kondorů, kteří kolem 10. hodiny začali létat nad kaňonem. Pak už nás čekala jen asi 20 minutová cesta po rovince zpět do Cobanaconde, kde jsme vyšli hned u Jamila. Přišli jsme akorát na autobus do Arequipy (v 11.00), kterým jsme cestovali ještě déle než při první cestě, tentokrát 8 únavných hodin drncavým terénem.

Ještě z autobusu jsme psali Yardovi SMS, že bysme rádi přijali jeho nabídku na večeři a objednali si předem morčata, která jsme chtěli ochutnat. Odpověd byla ok, takže jsme počítali s večeří na 19. hodinu. To jsme nakonec kvůli zpoždění nestíhali, tak jsme se omluvili na 20. hodinu, ale marně jsme se snažili na Yardu dozvonit před jeho domem. Volali jsme mu, napsali sms, zvonili, ťukali... žádná odezva a dodnes nevíme, co si o tom máme myslet. Na večeři jsme nakonec zakotvili v čínské restauraci.