Cestování > Peru a Bolívie > Džungle

Džungle

16.7.2009


Výlety do džungle začaly už od brzkého rána, Fredy nás totiž vzbudil už v pět a šli jsme prozkoumat, jak džungle vypadá po ránu. Bohužel jsme téměř nic neviděli, protože prý už jsou chladná rána a příroda se probouzí pomaleji. Reputaci zachránil krásný velký modrý motýl.

Po výborné snídani jsme opět vyrazili do lesa, tentokrát na delší téměř čtyřhodinový výlet. Fredy byl skvělý průvodce, ve svém oboru se vyznal a dovedl poutavě vyprávět o rostlinách i zvířatech. Snažil se nám toho také co nejvíce předvést. Řízl do stromu a ukázal nám přírodní antibiotikum, kaučukovník, ostnaté papáje, obrovské solimany i stromy, které se díky svým kořenům mohou mírně pohybovat. Okamžitě jsme je označili za trifidy :) Nejvíce nás zaujaly liány a především voda, kterou skrývají. Fredy usekl asi metrový kus a všichni jsme se z něj napili čisté chladivé vody.

Spatřit zvířata v džungli je těžší než v pampě. Je tam méně druhů a lépe se ukrývají. My jsme se honili za opicemi, nadchly nás hlavně malinké opičky, viděli jsme termitiště, ohnivé mravence i dva papoušky. Jednu chvíli mě Fredy drapl, že je tam zvláštní opice, kterou musím vidět - a ona to byla veverka... Číhali jsme také na divoká prasata, ale ty jsme spatřili až později, když jsme po obědě vyrazili kousek za tábor a všude nás obklopovalo hlasité chrochtání, musela jich tam bých spousta.

Odpoledne nám Fredy nabídl, že buď můžeme jít znovu do džungle nebo přejet na druhý břeh a jít se podívat na papoušky. Vybrali jsme si druhou možnost a šli krátkou procházkou k vyhlídce na skálu, kde žijí červení Ara. Cestou jsme si jasně uvědomili, že džungle skrývá i řadu nebezpečí. Zatím jsme viděli pár pavouků, ale teď jsme se setkali přímo na stezce s hadem – mambou zelenou. Fredy nás uklidnil, že existují dva druhy – jeden je smrtelně jedovatý a druhý vůbec, ale prý jsou od sebe k nerozeznání :-)

Výhled na stěnu nám nabízel úžasný pohled na spoustu děr vytesaných ve skále a nádherně barevné Ary zelenokřídlé. Papoušků jsme viděli docela dost, přilétali do svých domovů i létali nad pralesem. Zajímavé je, že tito papoušci jsou zcela monogamní, žijí v párech a po zahynutí partnera prý zůstávají už sami. Dožívají se také hodně vysokého věku - až 75 let. Ve skále si vyklovávají dutiny, v nichž hnízdí a které jsou hluboké až 3 metry, aby se do nich nedostali predátoři.

Na zpáteční cestě jsme se vykoupali v řece a po opět velmi bohaté večeři šli do lodě rybařit. Dostali jsme malinké udičky, seděli v lodi a čekali, zda nějaká ryba zabere - nezabrala. I když jsme se nikdo nedočkali, bylo moc příjemné poslouchat zvuky nočního lesa a kolébat se na vodě.