Cestování > Peru a Bolívie > Cusco - Machu Picchu Pueblo

Cusco - Machu Picchu Pueblo

23.7.2009
Po snídani nás v osm vyzvedl minibus, spolu s námi cestovali Izraelci (4 holky a 1 kluk) a dvě Francouzky. Aby cestovní kanceláře mohly nabízet levnější ceny, jezdí až do stanice Hydroelektrico  auty a vlakem se jedou jen dvě poslední zastávky do Machu Picchu Pueblo. Cesta je sice o dost delší, ale vede nádhernou krajinou. Abyste ji mohli plně vnímat, vezměte si pro jistotu kynedril, protože silnice stoupá několik hodin v ostrých serpentýnách, aby stejně dlouho v serpentýnách klesala až do Santa Terezy (6 hodin jízdy, poslední asi 2 hodiny se jede po prašné kamenité cestě, takže to navíc dost hází). Já kynedril neměla a musím říct, že takhle špatně mi v dopravním prostředku nebylo snad od dětství, kdy jsem na nevolnosti v autě dost trpívala. V Santa Tereze jsme měli objednaný oběd a pak pokračovali ještě asi hodinu do Hydroelektrica. Izraelci měli zaplacenou cestu vlakem, my ostatní se chtěli projít, tudíž jsme šli 11 km pěšky. V cestovce nám tvrdili, že je to moc pěkná cesta, že to stojí za to. Je fakt, že cesta vede krásnou krajinou, to měli pravdu, ale celou trasu se musí jít po kolejích, protože jiná stezka tam nevede. Takže jsme šlapali dvě hodinky po pražcích a brzy jsme toho měli plné zuby. Navíc jsme poslední úsek docházeli potmě, protože jsme se dost zdrželi v Santa Tereze, kde měl náš řidič pořád času dost.

V Machu Picchu Pueblo jsme došli k hostelu a čekali na našeho průvodce. Měli jsme zaplacené dva dvoulůžkové pokoje, ale ty pro nás neměli. S tím jsme se nechtěli smířit, nešlo nám o pokoje, ale o princip, protože průvodce místo aby se omluvil, byl dost nepříjemný a prý o co nám jde, když jsme kamarádi... Prostě hulvát, omluvy ani slevy jsme se nedočkali a na pokoj jsme čekali taky pěkně dlouho.

Na večeři v luxusní restauraci, kterou jsme měli v ceně, přišel i další průvodce, se kterým se máme sejít druhý den na Machu Picchu. Rozdal nám mapky a vstupenky a brzy jsme šli spát. Nastala ještě trochu komplikace ohledně kupování jízdenek  na krátkou zpáteční cestu vlakem. Průvodce chtěl po nás pasy, že bez nich mu je neprodají a my mu pasy dát nechtěli. Kdybychom ráno ale čekali, až otevřou nádraži, byli bychom pozdě na Machu Picchu. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme pasy svěřili raději Izraelkám, které jízdenky pro nás koupily  a na Machu Picchu vyjeli autobusem.