Přílet, Lima-Pisco

Noční let uběhl celkem rychle, většinu jsme prospali. Zato na letišti v Sao Paolu jsme zažili neskutečný chaos. Měli jsme  dvě hodiny do odletu dalšího letadla, což by samo o sobě bylo celkem dost, kdyby nás nemátly cedule, které nás posílaly na zcela jiný terminál. Bohužel nám nikdo dost dlouho nedovedl říct, kde si teda máme naše palubní vstupenky vyzvednout. Nakonec jsme kýžené místo našli, ale stejně jsme zůstali rozčarovaní, protože jsme ani jeden neměli lístky vedle  sebe. Naprosto nás rozházeli a nebyla s nima řeč. Takže poslední let - 5 hodin do Limy jsme strávili v podstatě každý sám...

Konečně na jihoamerickém kontitentu! Pohledy z letadla už nás nějakou dobu lákaly a dlouhým letem unavená těla byla ráda, že jsme se konečně mohli protáhnout. S bágly jsme neměli sebemenší problém, takže jsme se brzy ocitli v peruánské realitě před letištěm. "Taxi, taxi?" Otázka, se kterou se bílý turista setkává na každém rohu, mě zastihla zcela nepřipravenou. Nestihla jsem se ani nadechnout a byli jsme taxikáři doslova obklíčeni. Dbalí rad z průvodců jsme se jich snažili nevšímat, protože v prostoru letiště jsou taxíci mnohem dražší než venku. Ale nakonec se ukázalo, že nám nabízí odvoz taxíkem od boční brány letiště za cenu, kterou jsme měli zjištěnou - 35 solů. Kurz na letišti nebyl příliš výhodný, takže Simona domluvila, aby taxikář zastavil u nějaké výhodné směnárny - což udělal. Zastavil u směnárny svého známého, která se nám nepozdávala a pak zastavil až u autobusového nádraží a chtěl zaplatit. Dostal tedy dolary a nakonec Simonu s Tomem za dalších 8 solů slíbil povozit po směnárnách. Měníme tedy nějakých $800 za kurz 2.98 a rychle zpět na nádraží, nakoupit a pryč ze špinavé a přelidněné Limy.

Pokračovali jsme busem společnosti Soyuz na jih do Pisca. Cesta trvá asi tři hodiny, ale protože jsme se zdrželi s měněním peněz, dojeli jsme do Pisca až za tmy (i když v Peru se stmívá hodně brzy, už v 18.00). Při výstupu z autobusu se nás opět nadšeně ujal taxikář, tentokrát jsme zájem i vítali, protože zastávka byla u silnice a potmě by se nám přece jen špatně orientovalo. Dohodli jsme si s taxikářem cenu a jelo se. Taxikář Johny se ukázal jako správná volba, uměl základy angličtiny, takže se s námi hned vesele seznamoval a okamžitě nám nabízel hostel Los Incas a oháněl se průvodcem Lonely Planet, že je v něm uveden. Také nabídl nám možnost zařídit výlet na Islas Ballestas, kam jsme měli zítra namířeno. Tím, že už bylo celkem pozdě a my chtěli druhý den ostrovy stihnout, kývli jsme na jeho nabídku a Johny nás odvezl přímo před cestovku (stánek na náměstí), kde nás nadšeně vítali, protože už asi nepočítali, že ten budou mít ještě nějaký kšeft. Síma, která z nás jediná uměla španělsky, takže se stala mluvčí naší party, domluvila přijatelnou cenu a jeli jsme do hostalu Johnyho známé. Ubytování jak pro hrabata - postel skoro s nebesy:), vlastní koupelna za 50 Sol pro dva a internet zadarmo se nám zdál jako dobrá volba (i když jsme později zjistili, že to bylo vlastně nejdražší ubytování za celou dobu:)

fakta:
taxi z letiště: 35 Sol/auto - vyplatí se smlouvat, taxi za branami letiště jsou levnější
Lima – Pisco: bus společnosti Soyuz; 25 Sol/1 osoba; 3 hodiny
taxi do hostelu: 6 Sol/auto
ubytování: hostal Inka; 50 Sol/dvoulůžkový pokoj s koupelnou + internet zdarma