Cestování >
Peru a Bolívie >
Puno
Puno
4.7.2009
Dopoledne jsme vyřídili nákup pohledů a jídla na další cestu a pak už opustili náš oblíbený hostal a jeli taxíkem na autobusové nádraží, kde jsme si na 11.15 koupili lístky na bus do Puna. Yarda nám doporučoval jet do Puna přes den, že prý jsou tam krásné výhledy, nám to až zas tak úžasné nepřišlo.
Nejdelší zastávka byla v Juliace, ošklivém městě, které se stalo ještě ošklivějším pro Páju, který tu přišel o batoh. O pauze si šel zakouřit ven a příruční batoh nechal na sedadle, kde mu ho pravděpodobně někdo z místních ukradl. Do autobusu v tu dobu totiž proudili obchodníci i cestující... Naštěstí v něm prý nic moc cenného neměl, takže ztrátu nesl docela dobře. My ostatní jsme si aspoň potvrdili, že se nesmíme nechat ukolébat dosavadním hladkým průběhem a že si máme svoje věci přece jen pořád hlídat.
Do Puna jsme dorazili o půl sedmé a přivítala nás vlezlá zima a naháněčka, která nám nabídla ubytování a výlet na ostrovy na jezeře Titicaca, kam jsme se chtěli podívat. Protože bylo už docela pozdě, abychom si zajišťovali dopravu na vlastní pěst, posléze jsme souhlasili a nechali se odvézt do hostalu Collas Inn. Domluvili jsme se, že nás druhý den ráno v 7 vyzvednou a pojedeme do přístavu a odtud na dvoudenní výlet po ostrovech. Spokojení jsme se vydali na večeři do centra, kousek od hostalu. Dlouho jsme si nemohli vybrat, kam zakotvíme až jsme se nakonec usadili v narvaném místním občerstvení u posledního prázdného stolku u dveří. Při čekání na jídlo jsme si četli z průvodce o Titicace a dobře se bavili, ale jen do té doby, kdy si Simča chtěla vzít něco ze svého batůžku, ale ten nikde nebyl. Ironie osudu zapracovala, Simča o svůj batoh přišla v tentýž den jako Pája. Teď to však byla mnohem citelnější ztráta, protože Síma v něm měla většinu cenných věcí (mobil, kartu, foťák, novou bundu, flashku... prostě vše, co se bála nechat v hotelu). Dodnes nechápeme, jak se to mohlo lupičům podařit, protože kulatý stolek byl opravdu maličký, seděli jsme u něj čtyři a měli nohy pod ním a batoh tam nebyl nějak volně přístupný. Přitom jsme vůbec nic necítili a snažili se na věci dávat pozor, zvlášť když se tam začali ochomýtat dvě malé žebrající děti. Jestli to byly oni nebo jestli měli jen odlákat pozornost, to už se nedozvíme, každopádně na Puno nevzpomínáme v dobrém. Síma to nesla statečně, my jsme jí zablokovali na netu mobil a Síma volala do republiky na zablokování platební karty. Potom jsme šli ještě na cizineckou policii, což byl neskutečný zážitek, protože policajt neuměl anglicky, protokol psal na papír a šokoval nás sdělením, že oficiální protokol bude k dispozici až v pondělí a předtím je nutné zaplatit v bance 3 Soly jako poplatek. A musí to být v bance, u nich to prý nejde. Věděli jsme, že v pondělí se budeme do Puna vracet z výletu, takže nám to zas tak nevadilo, ale celkový přístup nás dost překvapil.
Arequipa – Puno: bus Yulsa, 15 Sol/1 osoba
Ubytování: hostal Collas Inn; 25 Sol/2lůžkový pokoj s koupelnou + snídaně
Ubytování na přespání stačí, ale byla v něm v noci docela kosa.
2denní výlet na Titicace: 50 Sol/1 osoba
Výlet zahrnoval plavbu na plovoucí ostrovy Uros, návštěvu a nocleh na Amantani, jídlo, ostrov Taquile.