Cestování > Japonsko > Kōyasan (高野山)

Kōyasan (高野山)

20.9.2023
Dnes nás čeká delší cestování do místa, na kterém jsme se shodli, že jej nesmíme vynechat. Míříme do Kōyasanu, kde máme zamluvené ubytování u mnichů (tzv. shukubō). Jelikož jsme plánovali dost na poslední chvíli, museli jsme plány trochu přeházet, aby nám to sem vyšlo na den, kdy měli ubytování ještě volné.

Ráno nasedáme v Kanzawě do shinkanzenu v 6:45 a v 9:22 vystupujeme v Ósace. Tam přesedáme na lokální vlak a posunujeme se do Shin-Imamiya. Za pár minut by nám měl navazovat vlak, který už ale neprovozuje JR. Na nádraží, které se nachází u zápaního východu nahoře jsme našli přepážku společnosti Nankai, která provozuje železniční trať, po které budeme pokračovat a kupujeme u ní Koyasan World Heritage Ticket za 3080 jenů, který nám umožní dopravit se do Koyasanu vlakem a lanovkou a dále po dobu dvou dnů neomezeně cestovat busy v Kōyasanu. Plus k tomu jsou nějaké slevy na památky a do vybraných obchodů se suvenýry. Lístek neplatí na nejrychlejší Limited express vlaky, které vám ale ušetří jen pár minut a nejezdí moc často, takže by se nemělo vyplatit je použít (s doplatekem 790 jenů).
Opakovala se nám podobná situace jako na letišti - pán se snažil vše vysvětlit a působil klidně, že odjezd je asi až za tři minuty. Jenže to si asi myslel, že vlak pojede z prvního nástupiště. My se pak snažíme rychle zorientovat, podchodem se dostáváme na druhé nástupiště a dveře se nám zavírají před nosem a vlak odjíždí. Tak tentokrát to nevyšlo a musíme chvíli počkat. Vlakem pak máme jet do stanice Gokurakubashi, ale na jedné zastávce hlásí, že vlak bude rozpojen a do této stanice budou pokračovat jen první čtyři vagóny. Zodpovědně pak ještě probíhají celý vlak a ptají se, kdo jede do Koyasanu, aby se přemístil. Posledních pár kilometrů pak vlak už šplhá do kopců a jede na Japonsko nezvykle pomalu. Cesta je ale zajímavá a Gokurakubashi pak přestupujeme ihned na navazující lanovku, se kterou jsme za dalších pět minut nahoře. Celkem sem cesta trvala téměř další dvě hodiny. Do centra Kōyasanu je to pak další dva kilometry klikatou cestou, která je označená jako pouze pro autobusy.

Vystupuje dle instrukcí, které jsme obdrželi od mnichů e-mailem, na páté zastávce a kousek od ní nalézáme klášter Muryōkoin, kde budeme ubytováni. Jsme tu ale brzo, check-in je až od tří hodin, takže si tu pouze schováváme batohy a vyrážíme na oběd a za památkami.

Kōyasan leží v nadmořské výšce cca 800 metrů a díky tomu je tu až o 7 stupňů chladněji, za což jsme stále rádi. Je obklopen osmi vrcholy, což v buddhistické ikonografii připomíná střed lotosového květu s okvětními lístky (okolní vrcholy). Byl založen v devátém století a je sídlem buddhistické sekty Šingon, má univerzitu náboženských studií a cca 120 podchrámů, z niž některé nabízí ubytování.

Po obědě v centru se jdeme podívat nejprve na nejvýznamější chrám Kongōbu-ji (金剛峯寺), kam se ale Honzovi zatím nechce, tak si jej prohlížíme jen zvenčí. Vstupné je 1000 jenů nebo 2500 jenů za kombinovaný lístek na více památek. Pokračujeme k pagodě Danjogaran (壇上伽藍), kterou si tentokrát prohlížíme i zevnitř. Pak se vracíme na ubytování, kde máme i večeři. Vyzvedáváme batohy, platíme dopředu 30 tisíc jenů za oba za ubytování s večeří a snídaní a pak nás už mladý mnich vede chodbami do našeho pokoje. Ten je nádherný, prostorný, v japonském stylu samozřejmě. Na stole nás čeká čaj a na zemi jsou poležené matrace a peřiny - asi si máme ustlat kde budeme chtít. Také máme k dispozici šest dřevěných tyčinek, na která si můžeme napsat svá přání.

V šest hodin máme společnou večeři, kde nás čeká Shōjin-ryōri, tradiční buddhistická vegetariánská kuchyně. Máme před sebou několik mističek s různými dobrotami, pod polévkou hoří svíčka, abychom ji měli teplou. Mnich nám popřál dobrou chuť a zmizel, tak vše vychutnáváme a zároveň si povídáme s ostaními odkud jsou a jaké mají plány.

Po večeři jsem si znovu vyrazil k pagodě, abych ji zažil a nafotil ještě ve večerní atmosféře.