Cestování > Japonsko > Nikkó - Tōshō-gū (日光東照宮)

Nikkó - Tōshō-gū (日光東照宮)

15.9.2023
Na dnešek byl hlášen sem tam nějaký déšť, tak jsme se rozhodli, že v Nikkó navštívíme jen chrámy a pak přejedeme do Tokia. Dáváme naše velké batohy do úschovny na nádraží Nikkó Tobu station do společné skříňky za 700 jenů. Hotel sice nějakou úschovnu měl, ale byla volně přístupná a nehlídaná, tak jsme raději využili skříněk na nádraží. 

Ke chrámům je to cca 2 km a jdeme pěšky. Po cestě obdivujeme velkou bývalou radnici a pak se samozřejmě zastavujeme, stejně jako včera večer, u jednoho ze symbolů Nikkó - červeného mostu Shinkyō (神橋). Váže se k němu pověst, která říká, že když mnich Shōdō Shōnin (zakladatel zdejších nejstarších chrámů) se svými učni přišel do Nikkō v roce 766, zastavila ho prudká a silná řeka Daiya, kterou neměl jak překonat. Poklekl a začal se modlit, načež se mu zjevil Bůh řek Jinja-Daiō se dvěma hady, které přehodil přes rokli na druhý břeh. Hadi se do sebe zapletli a vytvořili most, po kterém mohl mnich se svými učni přejít. Opravdový most byl postaven o pár desítek let později, ale ten s dnešní podobou až v sedmnáctém století. V roce 1999 se zapsal do UNESCO. Nyní stojí vedle hlavní cesty, takže se na něj můžete dívat z jiného mostu nebo si zaplatit vstupné a i se po něm projít.

Přecházíme na křižovatce přes cestu a míříme po schodech nahoru, ke chrámům, kterých je tu na celkem malé ploše rozeseto opravdu hodně (cca 25 z nich patří pod UNESCO). Nejprve nás kroky zavedly k budhistickému chrámovému komplexu Rinnō-ji, který otevírá už v osm. Kombinovaná vstupenka do více chrámů je za 1000 jenů, pouze do hlavní budovy Rinnō-ji za 810.Ta je označována jako Sanbucu-dó - síň tří Buddhů. My ale míříme nejprve k nejslavnějšímu chrámu Tōshō-gū (日光東照宮) a tento si případně necháme na později. Tōshō-gū je šintoistická svatyně zasvěcená slavnému šogunovi Tokugawovi Iejasouvi.
Nejprve procházíme kamennou branou Ishi torii a za ní musíme čekat, protože tento komplex chrámů otevírá až v devět. Můžeme zatím zvenčí obdivovat pětipatrovou pagodu a pak se řadíme do fronty na vstupenky. Lidí už je tu docela hodně. Úderem devátá se vyjedou nahoru rolety, které byly před okýnky pro nákup vstupenek a místo nic se objeví... automaty, kde si můžete vstupenku koupit :) To nás docela pobavilo. Kupujeme za 2100 jenů kombinovanou vstupenku do chrámů i muzea a pak už stoupáme nahoru po schodech k nim. Většinou mě láká spíše příroda než památky, ale to, co tu vidíme, se dá asi vystihnout krátkým spojením - chrámová nádhera. Trvá nám asi dvě hodiny než jsme to tu všechno prošli a pokud bychom chtěli obdivovat všechny ty detaily chrámů a bran, tak bychom tu byli ještě výrazně déle.Popis všeho, co je tu k vidění, by zabral také mnoho a mnoho řádků a na internetu a knížkách toho najdete spoustu. Takto to popsala Katka, z jejíhož cestopisu jsme vycházeli.
Lidí přibývá a začíná pršet, tak jdeme ještě do muzea, kde jsme strávili největší liják. Po něm ještě chvíli brouzdáme po areálu a zjišťujeme, že člověk by tu skutečně mohl strávit celý den. My ale se chceme posunout už dále - zpět do Tokia, na které v našem itineráři moc času vyhrazeného nemáme. Vracíme se tedy pěšky zpět po hlavní třídě k nádraží a hledáme na ní restauraci Akinoya Yakisoba, která nás včera zaujala svou otevírací dobou: otevřeno od 11:00 do - dokud nedojdou nudle :) Včera jsme to nestihly, dnes před třetí ještě byly a byly výborné. Teprve u tohoto pozdního oběda se díváme, jak nám jede vlak do Tokia a zjišťujeme, že za cca 20 minut nebo pak zase za hodinu. Rychle tedy dojídáme, platíme a ten kilometr na JR nádraží stíháme i s vyzvednutím batohů téměř za deset minut.

Nejprve opět jedeme lokálním vlakem, pozorujeme venkovskou krajinu s rýžovými políčky a za necelou hodinu přestupujeme v městu Utsonomiya na shinkanzen, který nás veze do Tokia. Tam se ubytováváme v hotelu Juyoh a dostáváme poprvé pokojík v japonském stylu - s tatami a futonovými matracemi na zemi. Po ubytování se díváme, že to máme kousek k budhistickému chrámu Sensō-ji ve čtvrti Asakusu. Vychází nám to krásně na soumrak, kdy už sice vše pomalu zavírá, ale zase máme jedinečnou atmosféru na fotky, kdy obloha ještě není úplně tmavá, ale chrám, brána a pagoda už jsou nasvícené. Pak se ještě touláme ulicemi, hledáme nejlepší vyhlídku na tokijsou věž Skytree a dáváme si večeři.