Cestování > Japonsko > NP Nikkó (日光市)

NP Nikkó (日光市)

14.9.2023
Ráno jsme se vzbudil před pátou a začal plánovat jak přesně naše dva dny v Nikkó strávíme. Předpověď počasí říká, že dnes má být krásně a zítra by mělo trochu pršet. Rozhodujeme se tedy oproti původním plánům začít hned celodenním výletem. Chceme dojet busem k jezeru Chūzenji, podívat se tam na vodopády a dojít až k Yumotu onsenu. Autobus by měl jet v 6:53, další až asi za hodinu. Tak se snažíme ráno brzo vypravit, protože musíme ještě koupit dvoudenní pas na autobusy. Ten má stát 2300 jenů na dva dny pokud by nám stačilo cestovat jen k jezeru Chūzenji nebo 3500 jenů pokud bychom chtěli až k Yomuto onsenu, což chceme. Jednotlivá cesta bez pasu potom stojí 1250 k jezeru a 1950 k onsenu. Vyplatí se tedy už po první zpáteční cestě. Pas lze zakoupit přímo v Nikkó Tobu station jak udává průvodce, ale bohužel pro nás pouze v čase 8:30-17:00. Máme asi ještě 15 minut do odjezdu autobusu, tak to zkoušíme nějak vymyslet. Pán za přepážkou železnice nám dává návod v japonštině, jak pas můžeme zakoupit online. Bohužel stránky nefugují. Vzdáváme to tedy a rozhodujeme se, že bus prostě zaplatíme a budeme se snažit toho ujít více pěšky. Zde ale nastává další kámen úrazu, na který už máme jen pět minut. Po příchodu na zastávku zjišťujeme, že se platí přímo v autobuse v hotovosti. Dokonce tam mají i měničku peněz. Ta ale bere jen max. 1000 jenů. A my máme jen samé desetitisícovky..

Nakonec se nám ale podařilo je rozměnit a nasedáme do autobusu. Cesta k jezeru trvá cca hodinu a na každé zastávce se aktualizuje tabulka nad řidičem kolik se má za cestu platit. Vystupujeme na konečné, platíme 1250 jenů za osobu a jdeme se podívat na vodopád Kegon, který je odsud kousek. Za 500 jenů se k němu dá sjet i dolů, ale nám přijde, že nám bohatě stačí výhled na tento krásný vodopád zhora.

Dále vyrážíme podél jezera k vodopádům Ryuzu. Podle mapy.cz nebylo jasné, zda budeme muset jít občas po silnici nebo zda tam dojeme po cestách pro pěší, ale nakonec se ukázalo, že je to pěkná procházka po části 25 km okruhu kolem jezera. Od vodopádu to bylo cca 6 km téměř po rovině, což se dalo zvládnout za hodinu. U jezera nás pobavily nejprve šlapací labutě, o kterých Katka psala v cestopisu, rybáři s cedulkami na zádech a pak jsme byli příjemně překvapeni cestou kolem jezera. Také je zajímavé zajít na břeh jezera. Jezero totiž vzniklo tak, že sopka Nantai (2486 m.n.m), která se nad ním tyčí, přehradila údolí s řekou Daiya. Břeh jezera tak tvoří sopečné kameny.

Jak se blížíme k dalším vodopádům, potkáváme čím dál častěji skupiny japonských studentů - asi školní výlety, kteří nás zdraví konničiva nebo herrou (pokus o anglické hello). Vodopády jsou kaskádovité a začíná u nich stoupání, které za nimi ale opět zvolňuje a končí.Dále pokračujeme cestou, kterou jsem vybral podle mapy - měla by vést kolem mokřadu a potoka a na mapě byly body výhledů, tak snad bude stát za to. Nejprve narážíme na plot s brankou a varováním, že vcházíme do oblasti divoké zvěře (medvědi, opice...). Japonec před námi si nasazuje na batoh rolničku a vyráží. Jak jsme se ale přiblížili k mokřadu a začaly dřevěné chodníky, tak už jsme tak úplně sami nebyly. Opět proti nám chodily autobusy dětí a na každý cca 10x konničiwa a herro :) Šli jsme téměř po rovince, otevíraly se výhledy na okolní kopce včetně sopky Nantai a kolem cesty byla spousta naučných cedulí. Voda z bažin vytékala rezavá (železitá) a vlévala se do potoku s trávou a řasy, který byl tím pádem zelený, tak to byla taková hezká hra barev. Rovinka skončila až u dalších vodopádá Yutoki, kde jsme si dali pauzu a ochutnali knedlíčky, které tam pán opékal na ohni a poléval ovocnou polevou. Následovalo cca 400m do kopce se slušným převýšením na jehož konci už o sobě dával zápachem vědět onsen. K němu ale musíme nejdřív dojít podél menšího jezera Yunoko a městečka za ním.

Tam nejprve jdeme do informačního centra (Nikko Yumoto Visitor Center), kde se kromě získání různých informací dá i posedět a odpočinout si. Popř. sníst si donesenou svačinku. Pak tedy míříme do severovýchodní části městečka, kde volně přístupné horké prameny vyvěrají přímo ze země. Před tím ještě narážíme na Free Foot Spa, kde si můžete sednout a namočit nohy do horké vody - zdarma. Říkáme si, že si to necháme na později. Horké prameny byly zajímavé, ale Honzu trochu zklamaly. Asi čekal něco většího než jen bublání ze země, páru, síru a pár dřevěných domečků. Když přichází autobus školáků, jdeme pryč a míříme ještě ke chrámu, který je dle mapy poblíž a označený jako Onsen-ji Temple. Nejsme si jisti, zda se tam může, ale jeden japonec se s námi zkouší domluvit a jediné, čemu rozumíme je onsen a to, že nás tam směruje. Jdeme se tedy podívat a skutečně je tam možnost zajít se vykoupat v horké vodě z onsenu za 500 jenů. Jdeme to tedy vykoušet. Místnost je to malá s bazénkem sotva dva krát dva metry, takže se do něj vlezou zároveň tak čtyři lidé. Užíváme si to a po koupeli, kterou měly naše uchozené nohy za odměnu, dostáváme ještě zelený čaj u typického nízkého japonského stolečku.

Pak už sedáme na bus a jedeme dlouho zpět do Nikkó. Domlouváme se, že nepojedeme až na nádraží, ale vystupujeme u chrámů, abychom si městečko trochu prošli a zastavili se někde na večeři. Zároveň tak máme cestu trochu levnější - 1850 jenů, dohromady 3100 což je méně než dvoudenní pas, který jsme chtěli kupovat. Po cestě jsme nakonec žádnou restauraci nevybrali, některý už byly zavřené. Zaujala nás jedna, která měla na dveřích napsanou otevírací dobu od 11:00 do "než dojdou nudle" :) Nakonec jsme skončili opět v Bonton ramen a byla to opět dobrá volba.